Keltský Ovčinec

Dnes z úplně jiného soudku. Nedávno jsem si četla článek o hrách starých Keltů a mezi nimi byl jmenován i Ovčinec. Tato desková hra se hrála ve středověku, ale archeologové prý našli herní plán Ovčince mezi keltskými vykopávkami.

začátek hry

Ovčinec, ten Ovčinec, který jsme jako děti hrály do úmoru, je původem keltský…  Nevím, jestli je to určitě pravda, ale chci tomu věřit a udělalo mi to radost. Ovčinec byl dobrý i v tom, že se dal hrát kdykoli se o nás začala pokoušet nuda, stačilo nakreslit čáry tužkou na papír, křídou na asfalt nebo klackem do hlíny a sehnat bílé ovečky a tmavé vlky, většinou to byly knoflíky, mince nebo kamínky. Ani hrací kostka nebyla potřeba. Bylo by škoda, kdyby tato stará hra byla zapomenuta jen proto, že ji nikde neprodávají za peníze.

jeden vlk může sežrat 3 ovečky najednou, druhý vlk je uvězněn

ovečky už jsou v ovčinci

A jaká jsou pravidla? Jeden hráč se snaží převést ovečky na protější stranu herního plánu – do ovčince - v minimálním počtu 9 nebo uvěznit vlka. Ovečky postupují vždy o jedno pole do strany, šikmo dopředu nebo dopředu.  Druhý hráč má dva vlky, kteří se snaží sežrat co nejvíce oveček. Vlk postupuje o jedno pole jakýmkoli směrem nebo skáče přes ovečku na další pole a tím ji sežere. Vlk může skočit několikrát v řadě při jednom tahu. Oveček je na začátku 20, ale pokud chceme mít hru pro ovčáka náročnější, použijeme jich 16, v poslední řadě postavíme dvě ovce po stranách a jednu uprostřed.

Tak přeji hodně zábavy s Ovčincem.

Únor bílý, pole sílí

A tedy posiluje i zahrádky. Zatímco loni už na začátku února kvetly bílé čemeřice a sněženky ukazovaly svá bílá poupátka, letošní Imbolc slavila naše zahrádka v bílém celá.

Sněhu napadlo opravdu dost a já se radovala, že letošní rok bude počasí takové, jaké má být a rok bude úrodný. Pořád věřím, že tomu tak bude, i když 9. února přišla silná obleva, ale sníh tál pomalu, celý týden a většina vody se vsákla.  Meteorologové se snaží věštit, jaké bude léto: velice horké a suché, za pár dní říkají, že velice deštivé a chladnější… nojo. Svatý Matěj se sice pokusil o dvoudenní mrazík, ale jinak je od té oblevy poměrně velké teplo až 14 stupňů.  Při slunečných dnech už začínám mít tu správnou zahradnickou náladu, která patří do předjaří. Už vymýšlím, co kde pěstovat, jaká semínka ještě sehnat, jak si co nejlépe rozvrhnout čas.

Ten správný start do předjaří je setí paprik. Tak to jsem tedy zvládla. Na horních kuchyňských skříňkách si pěkně v teploučku a vlhku lebedila semínka sedmi druhů paprik už od 10.února a na konci měsíce jsem pikýrovala. Přidala jsem některé pálivé druhy, byla po nich loni poptávka a já měla jen jalapeňo, což je prý slabota. Podruhé a naposled zkouším papriku chlupatou, která mi loni vůbec nevyšla a nevím proč. Polehlé minirostlinky jsem ani nikam nesázela. Také jsem zvědavá na papriku křovitou – krom pálivých plodů by měla dělat docela parádu. Dnes ráno se mě kamarádka ptala, jestli budu mít také odrůdu Dalmije   J  Tak určitě. Vždycky zbývá dost na rozdávání a letos je přesunu do foliovníku, tak doufám, že vytvořím statné a odolné sazeničky, za které se nebudu muset stydět.

V únoru je mé pěstování omezeno na papriky a ještě na okukování česneku, jak přežil zimu. Přežil a už je trošku vidět. A co sklizeň v únoru? Také se něco najde – topinambury. Ty si přes rok rostou, jak chtějí bez nároků na péči a celou zimu se dají sklízet, tedy pokud není zem zmrzlá na kost.

A to je vše z mého únorového zahradničení, jen jsem se ještě zaposlouchla do sýkorčího zpěvu a šla pověsit vyčištěnou budku na lípu. Okamžitě byl zájem.

Čmeláci

Je chov čmeláků jednoduchý? Na první pohled ano, vyrobíme nebo koupíme čmelín, naplníme výstelkou, chytneme a vložíme královnu a pozorujeme a pozorujeme, postupně zavíráme klapku u vchodu, v létě otevřeme větrání, pozorujeme a pozorujeme a radujeme se.

Ne není to tak jednoduché. Na konstrukci čmelínu můžeme udělat řadu užitečných vychytávek i řadu zásadních chyb. Při usazování královny musíme dobře vědět, kterou ano a kterou ne, jak s ní zacházet a porozumět jejím reakcím. I tak se to nemusí podařit, a když se to podaří, musí se matka zpočátku vyhnout spoustě nástrah – auta, ptáci, zemědělská chemie, musí udržet první snůšku v cca 29⁰C a do vylétnutí prvních dělnic krmit a krmit. Hnízdo je třeba pečlivě chránit proti predátorům – proto také čmeláčím královnám nabízíme toto ubytování. Vinou lidské činnosti je jich v přírodě výrazně méně, tak se snažíme alespoň je uchránit od pačmeláků, zavíječů, mravenců, much brachycoma a dalších.

Jakmile se však do chovu čmeláků pustíme, stanou se z nás čmeláčí nadšenci a už nás to nepustí (někdo má jeden čmelín, někdo jich má přes dvacet). Je to moc zajímavé a moc napínavé, každá sezóna je úplně jiná, vždy je co zlepšovat a co nového nastudovat. Už jen samotné určování druhů čmeláků není vždy snadné (ne, není jen čmelák s bílým zadečkem a čmelák s oranžovým zadečkem).

Nedá mi to, abych neocitovala jednoho z chovatelů, kterému se po ročním neúspěchu v další sezóně zadařilo: „Dnes již vím, co to je. Připravit si čmelín, přečíst mnoho článků, rad a příspěvků. Chytnout svoji královnu, dát ji do čmelína a VIDĚT, že se ubytovala. JE TO RADOST A VELKÁ ODMĚNA. Pomáhat přírodě, vylepšit si možnou úrodu a mít radost z maličkosti. Oni prostě lítají, opylují a žijou. Navíc u mne ve čmelíně.   
Jerry“

Naproti tomu citát zkušenějšího chovatele: „Chov je radost, ale člověk si docela oddechne, když už jsou ty nové matky konečně bezpečně fuč. Já už jako marker svého úspěchu vůbec neberu osídlení, ale výsledek, protože ta cesta k novým matkám je tak trnitá, že usadit královnu mi přijde jako to nejjednodušší...    Karel“

Lidé z okolí se občas ptají, co to mám u domu za domečky, jak to vlastně všechno funguje, co dělám se čmeláky v zimě a tak. Někteří jdou do toho také.

Jak tedy probíhá čmeláčí rok?

Přes zimu připravím čmelíny, to znamená vyčistit, čerstvě naplnit, případně vylepšit a zjara umístit na vhodné zastíněné místo. Čmelín je dřevěná zateplená krabice, která má odendávací víko, vstupní otvor a jeden nebo víc otvorů větracích. Větrací otvory jsou zabezpečeny velmi jemnou síťkou a musí se dát zavřít kvůli teplu a zatemnění. Vstupní otvor je opatřen klapkou, kterou se královna musí pomalu naučit otvírat. Zavřená klapka pak hnízdo dobře chrání proti zavíječům a pačmelákům. Od vstupu vede zahnutá chodbička do prostoru, který je zčásti vyplněn výstelkou (nacupovaná čistá bavlna, mech, případně trochu dalších přírodních materiálů). Čmeláci si neumí nanosit materiál na hnízdo jako ptáci, ale umí ho v případě silného hnízda část vynosit ven. Čmelíny mám z prken, uvnitř slabý polystyren a nakonec karton, který každoročně měním. Je dobré mít zespodu nožičky z větších vrutů, v případě přítomnosti mlsných mravenců je pak můžeme postavit do víček od mléka naplněných olejem.

V březnu a v dubnu – podle počasí – je období usazování královen. Je třeba najít královnu, která se nekrmí na květech ani nenese na nožkách pyl, ale hledá u země či jinde skulinu, kde by založila své hnízdo. Takovou matku opatrně chytnu a co nejrychleji šetrně zavedu do vchodu čmelínu. Na chviličku zacpu otvor a pak čekám, za jak dlouho vyleze a jak odlétá. Pokud nefrnkne, ale provede pamatovací let, můj čmelín se jí líbil a je pravděpodobné, že se vrátí. Pak si přestaví část výstelky, vyrobí si voskový džbánek na med a první buňku s vajíčky. Když vychová první várku malých dělniček, přestává vylétat ze čmelínu a tak si trochu oddechnu, že už bude v bezpečí. Následuje několik generací dělnic a nakonec trubci a krásné velké mladé královny. Ty se nějaký čas vrací do hnízda, to pak opustí a zimují samostatně někde v zemi. A já se zase těším na jaro a plánuji, jak čmelíny vylepšit a hlavně jaké další medonosné kytky pěstovat, aby byla pastva rozložená do celé sezóny.