SAMHAIN

Několik dní před oslavami Samhainu začíná přibližně měsíční období prý nazývané Kelty doba padání semen. Ano, příroda nám dává poslední z plodů v tomto roce a chystá se k odpočinku.  Spousta rostlin umírá a zanechává zde semena pro znovuzrození života a svá tlející těla dává k dispozici jako potravu pro nový život. Všudypřítomné magické spojení smrti a znovuzrození nás stále fascinuje.

Je zajímavé, že snad všechny původní národy období okolo přelomu října a listopadu popisují jako období, kdy je nejtenčí hranice mezi světem živých a světem mrtvých a také se v tuto dobu snažily s mrtvými komunikovat. V našich krajích se výrazně krátí den, krajina se často halí do vlhka a do mlhy, je pošmourno. To vše nás vybízí zapálit svíčku a zavzpomínat na své předky a blízké, kteří již odešli. Jsou to chvíle ztišení a rozjímání, ale také doba různých rituálů. V každém případě bychom měli v tuto magickou noc mít doma zapálený oheň, aby se u něho mohly duše našich předků ohřát, budou-li chtít.

 Pro Kelty byly dny oslav Samhainu postaveny mimo čas, mimo kolo roku. V tuto dobu bylo možné „být někým jiným“. Můžeme se třeba namaskovat a jít na nějakou bujarou oslavu, radovat se a tančit, můžeme si také vydlabat z dýní a tuřínů různé hlavy a svítit v nich po celou noc – tak, jak to dělali staří Keltové a jak to od nich převzala velká část světa.  Můžeme si sednout při zapálených svících a povídat si příběhy o svých babičkách či prastrýcích nebo můžeme nakoupit „vše potřebné“ a objíždět po republice hřbitovy, aby nás lidé nepomluvili.

My děláme od každého trochu. A pak si také v rámci mého zahradničení srovnávám v hlavě, co nutného musím stihnout udělat v období do dalšího keltského svátku Yule – svátku zimního slunovratu:

Uložit dýně do tepla

Sklidit růžičkovou kapustu, kterou mi vyvrátil silný vítr
Sklidit a zpracovat červenou řepu

Nasázet česnek

Vysířit sklep a uložit do něj úrodu

Prosít část kompostu
Vyčistit záhony

Zazimovat zahradu

Mé návraty ke kořenům

Čas od času cítím nutkavou potřebu vracet se ke kořenům – pokouším se o to ve více rovinách a baví mne to.

Jedna rovina je tvorba rodokmenu. Je to zajímavá záležitost, můj rodokmen vzniká pomalu a postupně, s digitalizací archívů matrik je to pohodlnější, s postupem do starších dob je ale třeba se naučit číst stará písma, ale…jen kdyby ti faráři někdy tak neškrábali. Ale o rodokmenu tu psát nebudu.

Zde se dotknu druhé roviny – zkušeností, moudrosti a způsobu života mých předků jen o 2-3 generace zpět.  Myslím, že dnešní doba se dostává do bodu, kdy je čím dál více důležité tyto věci znát a rozumět jim. Mé dětství se odehrávalo o víkendech a prázdninách u dědy a babičky – lesy, louky, sad, pole, zeleninová i květinová zahrádka, zvířata, drůbež. Děda hajný mne naučil rozumět lesu a jeho obyvatelům a znát, jak se o ně starat a jak se starat o sad, o pole. Babička zase jak pečovat o zvířata, drůbež a zahrádku, jak používat bylinky.  Díky jim umím třeba podojit krávu, stáhnout králíka, sedrat peří, naklepat kosu, vyrobit kostivalovou tinkturu, zpracovat mléko na různé produkty nebo vychovat kuřátka pod kvočnou.  Ano, romantika dětství, ale je pravda, že chov zvířat představuje dřinu, je třeba k tomu připočítat pěstování a zpracování krmení pro ně.  Mí prarodiče byli kdysi tzv. samozásobitelé a žili tak, jak je naučili jejich rodiče. Mám úctu k tomu, co vše uměli a znali, jakou šíři dovedností dokázali obsáhnout. Tuto úroveň žití ale přenechám jiným. Je dobře, že je stále více šikovných lidí, kteří mají dostatek energie a chuti žít na venkově a chovat a pěstovat pro své rodiny nezávadné potraviny a učit své děti zdravému vztahu k přírodě. Já se chci věnovat pěstování (k tomu možná přidám chov několika slepic). Chci přitom využít moudrosti předků i nové myšlenky dnešní doby.

Mám pro své pěstování k dispozici dvě rozdílné zahrady. Jedna je zahradou po mých praprarodičích, je úrodná, vím, že v posledních stodeset letech (takže nikdy) zde nebyla používána chemie. Je to tedy „biozahrada“ a „biosad“. Stromy v sadu jsou ale zanedbané, stejně jako zahrádka.  Druhá zahrada je u mého domu a je naopak neúrodná, jíl do hloubky přes dva a půl metru (víc jsme nebagrovali) a na povrchu slabá vrstva zeminy.  Bývala tu louka, a když se rozhodovalo o restitucích, někdo šikovně shrábl a odvezl ornici. V zadní části zahrady je ještě náletový lesík.

Starou zahradu zkusím přizpůsobit tak, abych ji mohla využívat s minimálním nárokem na práci, protože je dost daleko a nelze tam jezdit často, ale mám k ní vztah. Novou zahradu se pokusím zúrodnit a vytvořit pokud možno v přírodním duchu, pěstovat zde vše možné pro radost a užitek nás lidí i ostatních živých obyvatel a návštěvníků mého kousku země.  Jsou to dlouhodobé a košaté úkoly, ale moc se těším na tu cestu, kdy každý rok, možná i každý měsíc něco vznikne, něco se zlepší.

Další rovina zájmu o naše dávné kořeny je způsob života starých pohanů, Slovanů, Germánů i Vikingů. Líbí se mi jejich vztah k přírodě, k půdě. Je mi příjemné vnímání světa našimi dávnými předky Kelty. Přijde mi, že jejich mentalita je mi velice blízká, tak proč třeba nezačít psát svůj blog v době Samhainu - keltského Nového roku - a nezkusit jej časově uspořádat podle jejich vnímání času – jen tak, pro zpestření, pro zábavu.