Beltine

Termíny svátků oslavujících sluneční návraty nebo rovnodennost jsou pevně dány, ale čtyři hlavní svátky Samhain, Imbolc, Beltine a Lughnasadh se po dlouhou dobu řídily lunárním cyklem. Později se se sílícím vlivem kalendáře ukotvily na 1.11., 1.2., 1.5. a 1.8., respektive už na předchozí večer. Keltský den přece začíná večerem.

Letošní Beltine (stejně jako byl Imbolc) je silný, úplněk přichází 30.dubna. Ano, Beltine je tu. Je to snad nejznámější keltský svátek. Je velmi magický. Při vzpomínkách až trochu mrazí v zádech. Snad všichni jsme prožili nějaké ty oslavy pálení čarodějnic, které nám utkvěly v paměti včetně vůní jara a ohně, noční atmosféry a pocitů plných očekávání. Takový náboj mají ale i ostatní keltské svátky, jmenovitě ty hlavní.

Slavností Beltine keltové dělili temnou část roku od té světlé. Na pastvinách byla už narostlá šťavnatá tráva a tak se po této slavnosti stáda poprvé vyháněla na pastvu. Předtím se ale všechen dobytek provedl mezi nočními očistnými ohni, aby zůstal zdráv. Ze stejného důvodu mezi ohni procházeli i staří lidé, ti, kteří už nemohli přes oheň skákat.

...jakoby v plamenech někdo tančil...

Beltine je vlastně svátek rozkoše a okolní příroda tomu napomáhá svým teplem, vůněmi i ptačím zpěvem a bzučením včel. Naše stavění májek pochází z keltských dob. Hladký kmen s malou korunou na vrcholu představuje falus, prochází otvorem kulatého věnce, který je ozdoben květinami a stuhami v barvě krve. Kmen míří k nebi, věnec symbolizuje sluneční záři, která je životodárná, stejně jako ženské lůno. Keltská mládež tančila kolem májky, přeskakovala ohně, lidé tuto noc hodovali pod širým nebem, pili pivo obohacené o blín a svízel, ale také se milovali. To vše na loži z vonných bylin, hlavně mateřídoušky a jetele.

Blín bych asi moc nedoporučovala, ale proč si neochutnat májovou limonádu s přísadou květů svízele? Prý umožní vidět lesní duchy a elementární bytosti.

Přichází svítání. Kde zůstaly věnečky, které měly na hlavách keltské dívky? Co dělali keltové za prvního májového východu slunce? Váleli se v chladné životodárné rose. Tak odložme stud a zkusme to také.

Co bychom měli stihnout do svátku Litha?

Zasít dýně, okurky, melouny, cukety a ačokču

Vysadit ven rajčata a papriky

Posekat loučku

Sklízet saláty, kedlubny, hrách

Smlsnout si na zimolezu kamčatském a užít si sklizeň jahod
Mulčovat a zalévat
Zasít mrkev a řepu na uskladnění

Medvěd a jiné jarní bylinky

Když jsem jako dítě posílala dědovi a babičce pohled z výletu, psala jsem do adresy „hájovna Luhy“.  Ano, jmenuje se to tam tak a také tam kus lužního lesa je. A kde je luh, tam rád roste medvědí česnek.

A nejen ten, v listnaté části lesa svítí žlutý orsej i planý petrklíč, je zde i dostatek plicníku lékařského, najdou se i fialky, těch je ale víc v trávě na zahradě. Sluníčka pampelišek se usmívají i v prasklinách na zápraží. To je výčet těch hlavních bylinek, které mě minulý týden uvítaly při mé první jarní návštěvě hájovny. Bylo krásně slunečno, zem byla mokrá po včerejším dešti, vše vonělo a bzučelo. Natrhala jsem si bylinky, vyryla několik denivek, kosatců a medvědích česneků, abych je zasadila doma.

Medvědí česnek v lese roste v kypré listovce a dobře se množí, roste i v zahradě na plném slunci. Loni jsem touto dobou přesadila několik cibulek do lesíku na konci naší nové zahrady. Sotva jsem v té tvrdé jílovici dokázala vyrýt rýhu. Medvěd ale v této zkoušce obstál a letos zjara ze všech zasazených cibulek vyrostly voňavé listy a i poupata.

Přesazený čenek

Nejsnáze se česnek medvědí množí semínky, ale jednak to trvá o rok déle, jednak se nesmí zapomenout zasít je (nebo jen rozhodit po lese) už v létě nebo na podzim, aby prošla jarovizací.

SMS: Ahoj, chceš medvěda? Jsem na hájovně, tak bych ti ho přivezla.

Odpověď: Medvěda? Cože? Je ta SMS pro mne?

Tak to byla reakce Lídy, když jsem jí loni nabízela medvědí česnek.

Sázej ty brambory na Víškovu šlápotu

Je tu čas na sázení brambor. Není nad to, vyjít si v letní ráno na zahradu nakopat čerstvé brambory k obědu. Kdo neochutnal, nepochopí.

Loni jsem se trochu vyřádila a zkoušela a porovnávala různé způsoby pěstování brambor. Také proto, že většina zahrady byla zaplevelená, jsem mohla klasickým způsobem nasázet jen malou část brambor. Klasicky – tedy prohnojit, nasázet naklíčené brambory, zahrnout a později ještě nahrůbkovat. A jak daleko od sebe brambory sázet? No přece na Víškovu šlápotu, říkávala babička. (František Víšek měl asi největší boty ve vsi.)

U plotu jsem potřebovala zúrodnit pruh, který byl zaplevelený, byl tam mimo jiné i pýr, který je schopný svými oddenky provrtat hlízy brambor. A tak jsem tam vyzkoušela pěstování pomocí kartonu, ve kterém jsem udělala jen otvory pod každou zasazenou hlízou. Na karton jsem nasypala prohnojenou zeminu, navrch pak slámu. Úroda byla srovnatelná s klasickým způsobem, pýr se držel pod kartónem, takže brambory nepoškodil, po sklizni byl kartón už rozpadlý a zem pod ním kypřejší, a tak se pýr snadněji vyndával.

Pozdnější odrůdu brambor jsem zkusila pěstovat v bramborové věži. Do ohrádky z větví cca 80 x 80 cm jsem zasadila pět hlíz a s časem jsem ohrádku navyšovala a zeminu doplňovala tak, aby nahoře zůstávalo tak 15-20 cm natě. Nať roste stále nahoru a ze zasypaných stonků se odnožují další kořeny a hlízy. Když byla věž necelý metr vysoká, přestala jsem s navyšováním a těšila se, kolik asi brambor bude pro sklizeň. Pak ale v noci přišla nečekaná návštěva, ukousla polovinu natě a ještě trochu pobořila věž. Na konzumaci vlastních brambor nedošlo, protože o metr dál začínalo chutnější políčko. Nicméně brambory jsem nechala dozrát, co do množství jich bylo hodně, dle očekávání byly odspoda až nahoru, ale u těch ukousnutých byly prostě drobné. Nicméně výsledkem je, že věž funguje, úroda je slušná, nemusím se dřít s hrůbkováním, ale dosýpání zeminy je také pracné. Navíc jsem několikrát zalévala, protože bylo sucho a bála jsem se, že věž moc proschne.

Pěstovat brambory v seně nebo slámě jsem předtím také zkoušela. Výsledkem jsou čisté brambory snadno sklízené, ale jsou drobnější (možná záleží také na tom, jak je daný rok vlhko). Pokud jsou dostatečně přikryté slámou, ta se s nimi zvedá a vše je ok. Pokud jsou přikryté senem, to brzo slehne, začne tlít a hlízy začínají vykukovat a tedy i zelenat. 

Takže se mi zdá ideální zasadit brambory do prohnojené země a místo hrůbkování na ně navršit slámu. Tím by měly mít dostatek živin, půda by neprosychala a sklizeň bude snadná. V případě nedostatku místa postavit bramborovou věž, ale ta se nehodí na velmi rané brambory, protože se mi zdá nepraktické odebírat hlízy postupně.

Vyvýšené záhony

Letos přišlo jaro později, ale o to překotněji. Teď počasí dovoluje práce na zahrádkách a tak se všichni snažíme zvládnout co nejvíce. Já pomalu nevím, kam dřív skočit, protože mám ještě nějaké resty z podzimu.  Výraznou pomocí jsou vyvýšené záhony. Tuto vychytávku si nemohu vynachválit. Stavěli jsme je na dvě etapy, a za ty dva roky jsem touto myšlenkou „nakazila“ už dvě zahrádky v okolí.

výška záhonu je naprosto vyhovující

Výhod je nemálo. Teď zjara je pro mne důležité, že na nich roste minimum plevele, prakticky jsou čisté. Vzhledem k tomu, že je neryjeme a nešlapeme na ně, jsou velice kypré a lehce se zpracovávají. Pochopitelně práci zpříjemňuje i jejich výška, kde při práci pohodlně stojím. S kamarádkou v sousedství porovnáváme různé typy záhonů. Stejná odrůda, stejné termíny výsevu a na mých vyvýšených záhonech např. špenát letos vzešel o týden dřív. Loňská úroda byla také bohatší. Často diskutovaní plzáci na tyto záhony vlezou, ale na prstech je spočítám. Vysvětluji si to tak, že vůně šťavnatých salátů se šíří ve vyšší výšce a ne u země v trávě, kde se plzáci pohybují. Tyto záhony zalévám, ale ne častěji, než ostatní. Nopová folie přílišnému vysychání asi brání.

A jak jsme vyvýšené záhony stavěli? Malý bagr udělal v tom našem jílu obdélníkové jámy asi 20 cm hluboké, ve kterých se držela voda. Do jam jsme naházeli kusy dřeva. Toto dřevo bude v budoucnu držet vodu a v suchých obdobích ji předávat zemině nahoře. U prvních dvou záhonů jsme dali slabší větve, chyba, záhony se později o to víc slehly.

Vlastní stěny záhonů jsem udělala ze smrkových prken natřených konopným olejem a konopnou lazurou. Prkna jsem udělala jako stavebnici, aby se případně dal záhon zvýšit nebo snížit a také aby se v budoucnu dalo vyměnit jednotlivě poškozené prkno. Kdybych to dělala dnes, přišroubovala bych jednoduše prkna na sloupky, bylo to asi zbytečně pracné. Do země jsou zapuštěné sloupky, které zamezují prohýbání prken pod tíhou zeminy. Napřed jsem dělala sloupky dřevěné, že to bude hezčí, ale pak mi došlo, že jsou zapuštěné v jílu a tedy budou neustále ve vlhku, a pokračovala jsem se sloupky kovovými. Z vnitřní strany chráním dřevěné stěny záhonů nopovou fólií.

Dovnitř na naházené dřevo přišla ne moc kvalitní zem, která byla na zahradě navíc, pak sláma, hnůj, slabá vrstvička slámy (tyto vrstvy budou pomalu tlít a zjara zahřívat záhon zespoda), zahradní zemina a navrch dovezená ornice smíchaná s kompostem.

První záhony před krupobitím a za slunečného počasí

Nakonec mám tři dlouhé a tři krátké vyvýšené záhony. Je pravda, že jejich stavba byla náročnější, ale jsem ráda, že je mám. Bohužel jsem u třetího dlouhého záhonu nechala spojování dvojic sloupků na potom. Z toho potom je rok a sloupky se přes zimu trochu rozevřely do stran. Na záhonu mám česnek, tak musím počkat do sklizně a doufat, že nějak odhrabu zeminu od stran a chybu se mi podaří napravit.