Permakultura je když...

Vyrůstala jsem v domku se zahrádkou 330m2. Přesto se na ní vešly krom několika květinových záhonů i dva záhony jahodové, jeden bylinkový, výběh pro slepice, v rohu dva komposty, dostatek trávníku pro posezení, dětské hry i pro trávu pro slepice. Rostly tam dvě vysoké hrušně, dvě jabloně, švestka, višeň, šeřík a tři velké meruňky. Byl tam dostatečně velký cihlový dvůr a vedle dřevníku a dílny jsme měly my děti svůj dřevěný domek na hraní. Teď mi přijde ta zahrádka malinká, tenkrát akorát a bylo tam vše potřebné, v zimě i led na bruslení pro předškoláky.

Když jsem přemýšlela o své nové zahradě, bylo mi jasné, že chci pestrou všehochuť, která je co nejvíc přírodní, která rodí ovoce, zeleninu i bylinky, kde budeme moci pozorovat nejen motýli, čmeláky a ptáčky zpěváčky, ale i ještěrky, ježky, veverky a  kdoví co ještě.  Přemýšlela jsem, jak to vše co nejlépe propojit aby to fungovalo, bylo to pestré a členité a později i co nejméně pracné. Chtěla jsem jít hodně ve stylu babiččiny zahrady, ale po svém.

Začínala jsem vymýšlením plotu. Nejlepší varianta byla zděná zídka a pletivo, přes které prorůstá pestrý živý plot smíchaný z několika druhů keřů hezkých a užitečných zároveň. A tak jsem při hledání inspirace narazila na ekozahrady Jardy Svobody a na Jitčinu vysněnou zahradu. A najednou jsem měla pocit, že jsou mé názory normální a názory sousedů ve stylu thúje-anglický trávník jsou trochu mimo přirozený běh přírody. Pak jsem si ještě zajela na kurzy Marka Kvapila o potravinové soběstačnosti a semenaření a bylo mi mezi těmito lidmi dobře.  A to cizí slovo permakultura už mi přišlo jako něco, co dýchá ve stejném rytmu jako já. Byly to principy, které znám odmala a přijdou mi přirozené, obohacené o nové vychytávky, které ráda vyzkouším (protože si ráda hraju) a uvidím, co mi pomůže a co je v mém případě nefunkční.

 Tak hurá do toho, i když to u nás bude běh na řadu let, než bude zahrada alespoň z větší části založená tak, jak si představuji, těším se a cítím, že přesně toto je styl, kterým jsem chtěla žít. 

YULE

Yule je keltský, možná i germánský název pro oslavu zimního slunovratu. Novodobí Keltové mu také říkají Artušovo světlo. Křesťané zase v tuto dobu slaví Vánoce, židé Chanuku.

Zimní slunovrat. Snad všechny civilizace na severní polokouli tento moment návratu slunce oslavovaly a plnil je nadějí. Možná proto, že se jedná o nejtemnější den v roce, zimní slunovrat k sobě vždy vázal nejvíc různých rituálů, zvyků a čarování (nebo věštění nebo pověr…). Různé vánoční zvyky a symboly známe, čím ale zdobili svá obydlí staří Keltové v době yule? Rozhodně používali stálezelené rostliny, hlavně břečťan, symbolizující věčnost, pichlavé listy či jehličí chránily dům proti zlým úmyslům, červené bobule cesmíny,  ale i žluté jídlo symbolizovaly vracející se slunce. Dělali různé ozdoby z jablek. Jako ochranu proti zlým vlivům přinášel do domů druid posvátnou rostlinu jmelí. O zimním slunovratu se pořádaly velké hostiny. Lidé žijící v severních šířkách, kde se střídají roční období, měli v této době co největší zásoby jídla na zimu a tak si v období slunovratu ještě dopřáli pořádnou hostinu. Později se s jídlem muselo šetřit. Jak víme, řada zvyků se přenesla do současnosti.

Důležitou součástí yule bylo velké ozdobené poleno, které se posypalo moukou, pomazalo medem a polilo pivem a s velkou slávou se zapálilo v krbu. Popel z tohoto polena byl posvátný a použil se na pole, sady, do krmiva zvířatům i pro amulety. Údajně mělo hořet dvanáct dní a nocí. No, Keltové měli určitě větší polena a větší krby, než mám já.

O zimním slunovratu keltský bůh slunce umíral a znovu se rodil, podobně, jako to známe třeba z pohádky o třech zlatých vlasech děda Vševěda. Křesťanské Vánoce také oslavují zrození, pozornost zaměřují na Jezulátko.  

V přírodě začíná zimním slunovratem období studené zimy, vše se jakoby zastaví a čeká na nové obrození. Měli bychom se také, i v dnešní době, umět zastavit nebo alespoň trochu zpomalit, je to pro tento čas přirozené. Uměli bychom ještě držet takzvanou černou hodinku, jako to dělávali ještě naši dědové a babičky? Měli bychom si v rodinném kruhu co vyprávět?

Letos jsem řešila otázku, co s vyprázdněným akváriem. Nakonec jsem do něho dala betlém. Na jaře zkusím akvárium využít k předpěstování zeleniny. Když světlo mělo dostatečně široké spektrum pro akvarijní rostliny, proč by nemělo vyhovovat rajčatům, pórku nebo mochyni.

Než přijde na zahradu zima

Tak jako pro nás začíná úspěšný den tím, že se večer ukládáme k posilujícímu spánku, tak i zahrady pro svůj úrodný rok potřebují napřed nabrat přes zimu sílu a odpočinout si. Během sezóny rostliny vytvářejí stonky, listy, kořeny, květy, plody, a to často v neuvěřitelné rychlosti a množství. Zima je pro nás takovým zklidněním, zpomalením, ale i těšením se na to všechno, co příroda během roku dokáže.

Co taková příprava zahrady obnáší? Jednak je třeba zajistit, aby mráz nebo sníh během zimního období nic nepoškodil a jednak je třeba připravit podmínky pro pěstování v příštím roce.

O našem posledním podzimním víkendu na hájovně se musí stihnout vše potřebné. Nádrže na vodu je nutné vylít a zajistit, aby se znovu neplnily. Tuto vodu využívám k vydatnému podzimnímu zalití stromů a keřů před zimou, letos to většinou není třeba, je dost mokro. V domě zatím vypouštím vodu z bojleru a vodovodních trubek, odmrazuji ledničku.

Dříve jsem milovala hrabání listí, tu vlhkou podzimní vůni, kdy jsem si užívala samoty na zahradě. Poslední dobou není moc času a tak se hodí u hájovny naposledy posekat trávu, až když je listí dole. Sekačka listí promíchá s trávou a směs jde na kompost, částečně na zeleninové záhony jako výživný mulč.

V rychlosti zakrývám růže chvojím a přihrnuji zeminou.

Ovocné stromy jsou už staří mazáci, zvládnou zimu bez jakékoli ochrany. Když jsme měli vyšší štíhlé jehličnany, svazovali jsme je na zimu proti rozklesnutí pod tíhou sněhu. Dnes je tam jen pár zakrslých borovic a ty jsou v pohodě.

Mečíky, begonie a jiřiny už u hájovny nemáme a doma je ještě nemáme, takže jejich podzimní vyrývání odpadá.

Zeleninové záhony jsem přestala rýt, takže hurá! Stačí odplevelit, případně zamulčovat. Tedy doma jsem zvládla vlastně jen vyvýšené záhony a asi pětinu ostatní plochy. Takže plevel se bude mít přes zimu dobře a zjara se asi zblázním. Ale byly jiné priority.  Třeba ještě něco zvládnu, než přijde zima. Ještě že mé malinké jezírko zatím nic nepotřebuje, je ve stádiu budoucího jezírka, tedy jámy naplněné dešťovou vodou.

Mladé stromky a keře přivítají přidání kompostu pod okrajem koruny, no v našem případě plošně kolem kmínků, jsou to všechno zatím prckové. Pro stromky si připravuji rákosovou rohož, loni v zimě jsem jí chránila mladé kmínky stromů před mrazivým větrem a jarním sluncem Je ale třeba ji dát volně a i kolem opěrného kůlu.

Zahradní nářadí je nutné nejen uklidit, ale také očistit, nabrousit, případně naleštit olejem.

Nábytku z terasy jsme utáhly šrouby a přestěhovali ho do dílny, jen lavici jsme nechali pro občasné venkovní kafíčkování na zimním sluníčku.

No a už zbývají jen truhlíky na oknech. Ty s muškáty a fuchsiemi zazimovat, z ostatních případně vytvořit zimní aranžmá, což jsem letos vynechala.

Kompost musí být

Kompost je základ zahrady, všude to píší, všichni to vědí a je to tak.

Založení prvního kompostu. Při plnění druhého, je první kompost porostlý dýní.

A žížaly jsou naše největší kámošky a pomocnice. Je dobré si na ně občas vzpomenout v horkém suchém létě a na kompost při zalévání také vylít nějakou tu vodu. Ideální je mít kompost pod bezinkou – bez má živiny, kompost je zastíněn a žížalám se v blízkosti bezu líbí. Ořešák také výborně stíní, když přece jen není kompost ještě pod žádným stromem jako u nás, je dobré, když ho stíní velké listy dýní, cuket nebo něčeho podobného. Je potřebné mít komposty dva: První rok se do kompostu hází materiál ze zahrady a kuchyně, druhý rok se nechá kompost zrát a případně se využije na nějakou tu dýni a odpad se hází do druhého kompostu. Na konci druhé sezony (nebo třeba až třetí, podle toho, jak to vyjde) uvolníme první prostor, hotový zralý kompost přesíváme přes prohazovačku a před zimou nebo zjara využijeme na záhony, ke stromům, kde je třeba.

Materiály na výrobu kompostové ohrádky jsou různé, my jsme využili použitá prkna z bednění základů plotu. Do prvního kompostu jsme ze začátku vrstvili slámu, zeminu, trávu a hnůj, abychom ho část rychleji zaplnili. 

A kam jsme komposty umístili? Trochu stranou ke koutu zahrady, ale ne zas tak moc, aby bylo snadné nosit tam rostlinný odpad ze záhonů i z kuchyně, kousek od nádob s dešťovou vodou, která stéká se střechy dílny (naberu vodu do kyblíku, omyji sklizenou zeleninu a vodu s živinami chrstnu na kompost), kousek od vrat (souseda občas přemluvím, aby mi přivezl posekanou trávu). Vedle kompostu mám ještě místečko na hnůj, aby se mohl složit hned za vraty. Před komposty je rovný prostor, což je fajn při prohazování hotového kompostu.

Sklep se hodí ke každé užitkové zahradě

Neumím si představit život se zahrádkou a bez sklepa. I když jsem bydlela v Praze v bytě, měla jsem ve studeném vlhkém sklepu na zimu brambory, jablka a kompoty. A tak jsme ve svém novém domově za nemalých peripetií a finančních nákladů nechali pod budoucí dílnou vytvořit sklep a nelituji toho. Dříve byl život hlavně na venkově bez sklepů nemyslitelný. Jistě, brambory se mohly dát do krechtů, řepa do řízkové jámy, hrušky do sena…ale co dál? Ledničky nebývaly. Ve sklepích bylo nejen ovoce, ale i vejce, sádlo, máslo, maso, kořenová zelenina, víno. 

Zapalování sirného knotu

Já mám sklep hlavně pro ovoce, zeleninu a brambory. Vejdou se tam i police na kompoty a pultový mrazák. Já vím, že výrobce píše, že má být v minimální teplotě + 10 C, ale o těch šest stupínků méně zvládá v pohodě, nezabírá v domě místo a má tu menší spotřebu. V horkých letních obdobích ve sklepě jde teplota maximálně na 20 C.

Má nová zahrádka ještě nerodí tak, aby plnila sklep. Brambory na zimu kupuji od místních zemědělců a jablka vozím ze sadu u hájovny. (Letos poprvé uskladňuji i vlastní brambory.) Proto si zatím mohu dovolit připravovat sklep na zimu až po Samhainu, v budoucích obdobích to budu muset dělat dřív.

Pokud ve sklepě skladujeme úrodu, je třeba o něj také patřičně pečovat, krom mrazivých období zajistit větrání a každý rok ho vyčistit a zbavit případných zárodků plísní či chorob. Takové vysíření sklepa sirnými knoty není pracné a je účinné. Jen je třeba ucpat všechny větrací otvory a být opatrní – je to přece jen hořlavina. Dobré je také sklep vybílit vápnem. To se vždy dělalo u nás na hájovně, kde je povrchový kamenný sklep s vnitřní omítkou. Já nemám nový sklep zatím omítnutý, tak jen sířím. Mrazák v době síření pro jistotu vypínám.

Sklep je prostě výborná záležitost, kdo ho nemáte a máte možnost si vytvořit třeba pod terasou malý sklípek s horním poklopem nebo na zahradě v terénní vlně menší prostor, který nepromrzne, stojí to zato.

Česnek, často pěstovaná zelenina

Kvalitní česnek byl jeden čas velice žádaným a přesto nedostatkovým zbožím. Trh zaplavily levné čínské odrůdy s nevýraznou chutí a zemědělcům se nevyplatilo český česnek pěstovat. Zahrádkáři se hodně zaměřili na jeho pěstování a snad jim to už zůstalo. Pokud pěstují jen něco málo druhů zeleniny, tak jsou to rajčata a česnek. Ať už chceme sázet česnek ozimý nebo jarní, je třeba shánět sadbu již v červenci. Jarní odrůdy mají výbornou skladovatelnost, tak do jara bez problémů vydrží.

Babička pěstovala ozimý paličák, rok co rok ze stroužků se tato (neznámá) odrůda pěstovala u hájovny donedávna.

Loni jsem pěstovala dvě odrůdy ozimých paličáků: UNIKÁT (více menších stroužků) a DUKÁT(méně větších stroužků). Unikát byl ostřejší chuti, nevím, jestli to ale není trochu tím, že jsem ho pěstovala u hájovny  a Dukát doma. Další odrůdy zkusím, abych do budoucna vybrala optimum.

Letos jsem koupila od pana Kozáka zkušební krabičku osmi odrůd, přidám ty dvě z loňska, budu pěstovat ve stejných podmínkách a uvidíme. Při sázení trochu dezinfikuji okolí stroužku dřevěným popelem. Po sklizni svazuji a věším česnek pod střechu do stínu na vzduch a po vyschnutí obalových vrstev stavím česnek palicemi nahoru do velké sklenice, kde dlouho vydrží, a ostatní svázaný věším do chladna.

Jsem zvědavá hlavně na dvě odrůdy: Benátčan a Bjetin. BENÁTČAN je jarní nepaličák, ale lze ho sázet i na podzim a je bezvirózní. BJETIN je nejranější a prý nevadí žlučníkářům. U této odrůdy je prý, na rozdíl od většiny jiných odrůd, třeba vylamovat pučící květenství, protože jejich vývoj výrazně zmenšuje úrodu. U ostatních paličáků to nemá vliv, nicméně mladá květenství i se stonky je chutná surovina do kuchyně. Nepaličáky nevyhání žádný stvol s květem, tedy není co vylamovat. Mívají palici s více nahloučenými stroužky, jsou ideální na pečení.

Dýně

Předchozí svátek nabízí téma dýní. Před několika desetiletími zde byla k vidění hlavně velká oranžová odrůda dýně obecné, kterou známe právě jako ideální pro vydlabávání hlav. Kuchařky se snažily využít další kusy z úrody na všechny možné způsoby, nasladko, nakyselo, naslano, popravdě žádná z variant nám nechutnala a tak jsme dýně nepěstovali. 

V poslední době je to ale jinak. Napřed se k nám probojovala dýně Hokaido a její zpracování na polévku. Dnes je k sehnání celá řada rozmanitých odrůd a různé možnosti zpracování, které jsou chutné.  Dýně je energetická potravina a tak si můžeme jejím pěstováním celkem snadno zajistit z vlastních zdrojů část kalorické hodnoty naší stravy. Myslím, že se nelze dýněmi živit obden, ale lze je celkem snadno uchovat pro potřebu v průběhu celého roku. Důležité je, že dýně se skladují v suchu a teple, ve studeném vlhčím sklepě by rychle plesnivěly a hnily. Já jsem zkusila pěstovat dýně poprvé loni a to šest různých druhů.

Dýně je hladová a žíznivá rostlina, ideální na kompost, který zastíní svými velkými listy – stejně jako cuketa. Já jsem jednu odrůdu (sugarloaf delicata) vysela na normální zamulčovaný záhon u hájovny a nechala ji celou sezonu žít svým životem takřka bez pomoci a bez zalévání a docela se urodilo. Však se dýně pěstují i na polích. Na vyvýšeném záhonu jsem měla dýni jednou, myslím, že je to škoda místa, které zabere, i když se plazila dolů a po okolí. Na zimu jsem dýně uskladnila ve vytápěné chodbě a v pokoji pro hosty…letos to bude trošku jinak, asi nepotřebuji, aby zabíraly tolik prostoru. Několik jich bude opět doma, mohou být docela pěknou dekorací, ale zbytek zpracuji do mrazáku. Špagetová dýně na špagety se musí nechat v pokoji až do doby spotřeby, to se nedá nic dělat, stejně jako dýně, ze kterých budou hranolky, saláty, pizza či dušená dýně k masu. Hokaido na polévku bude zmraženo už jako hotová polévka po porcích. Z ostatních dýní připravím pyré jako polotovar na všechny další jídla. Po rozkrojení a vyndání jadřinců se na plechu s pečícím papírem dýně pečou v troubě na 200 C necelé 2 hodiny. Pak se dužina lžicí pohodlně vyndá ze slupky a je připravena k výrobě různých koláčů, chlebů, noků, polévek, lívanců, bramboráků či…. Anebo do mrazáku na pozdější zpracování. 

semena z dlouho skladované dýně olejné

Bezva vynálezem je pro mne dýně olejná, protože má semínka, která se nemusí vylupovat ze slupek. Její dužinu prý není z nejlahodnějších (ještě jsem neochutnala), ale pro ta semínka to stojí za to. Dýni olejnou není vhodné déle skladovat, protože semínka uvnitř se začínají probouzet.

Zkoušela jsem obě varianty setí – do kelímků a ven. Předpěstovaná rostlinka po vysazení na záhon zarazí v růstu a tak rostliny přímo vyseté na stanoviště ji doženou. Navíc je u dýní s kůlovým kořenem riziko, že se kořínek zalomí a pak bude kořenový systém slabší. Pokud si chceme nechat semínka jako osivo pro příští rok, je potřeba se naučit ruční opylování, protože dýně se hrozně rády mezi sebou kříží a to i na vzdálenost několika sousedních zahrádek.

SAMHAIN

Několik dní před oslavami Samhainu začíná přibližně měsíční období prý nazývané Kelty doba padání semen. Ano, příroda nám dává poslední z plodů v tomto roce a chystá se k odpočinku.  Spousta rostlin umírá a zanechává zde semena pro znovuzrození života a svá tlející těla dává k dispozici jako potravu pro nový život. Všudypřítomné magické spojení smrti a znovuzrození nás stále fascinuje.

Je zajímavé, že snad všechny původní národy období okolo přelomu října a listopadu popisují jako období, kdy je nejtenčí hranice mezi světem živých a světem mrtvých a také se v tuto dobu snažily s mrtvými komunikovat. V našich krajích se výrazně krátí den, krajina se často halí do vlhka a do mlhy, je pošmourno. To vše nás vybízí zapálit svíčku a zavzpomínat na své předky a blízké, kteří již odešli. Jsou to chvíle ztišení a rozjímání, ale také doba různých rituálů. V každém případě bychom měli v tuto magickou noc mít doma zapálený oheň, aby se u něho mohly duše našich předků ohřát, budou-li chtít.

 Pro Kelty byly dny oslav Samhainu postaveny mimo čas, mimo kolo roku. V tuto dobu bylo možné „být někým jiným“. Můžeme se třeba namaskovat a jít na nějakou bujarou oslavu, radovat se a tančit, můžeme si také vydlabat z dýní a tuřínů různé hlavy a svítit v nich po celou noc – tak, jak to dělali staří Keltové a jak to od nich převzala velká část světa.  Můžeme si sednout při zapálených svících a povídat si příběhy o svých babičkách či prastrýcích nebo můžeme nakoupit „vše potřebné“ a objíždět po republice hřbitovy, aby nás lidé nepomluvili.

My děláme od každého trochu. A pak si také v rámci mého zahradničení srovnávám v hlavě, co nutného musím stihnout udělat v období do dalšího keltského svátku Yule – svátku zimního slunovratu:

Uložit dýně do tepla

Sklidit růžičkovou kapustu, kterou mi vyvrátil silný vítr
Sklidit a zpracovat červenou řepu

Nasázet česnek

Vysířit sklep a uložit do něj úrodu

Prosít část kompostu
Vyčistit záhony

Zazimovat zahradu

Mé návraty ke kořenům

Čas od času cítím nutkavou potřebu vracet se ke kořenům – pokouším se o to ve více rovinách a baví mne to.

Jedna rovina je tvorba rodokmenu. Je to zajímavá záležitost, můj rodokmen vzniká pomalu a postupně, s digitalizací archívů matrik je to pohodlnější, s postupem do starších dob je ale třeba se naučit číst stará písma, ale…jen kdyby ti faráři někdy tak neškrábali. Ale o rodokmenu tu psát nebudu.

Zde se dotknu druhé roviny – zkušeností, moudrosti a způsobu života mých předků jen o 2-3 generace zpět.  Myslím, že dnešní doba se dostává do bodu, kdy je čím dál více důležité tyto věci znát a rozumět jim. Mé dětství se odehrávalo o víkendech a prázdninách u dědy a babičky – lesy, louky, sad, pole, zeleninová i květinová zahrádka, zvířata, drůbež. Děda hajný mne naučil rozumět lesu a jeho obyvatelům a znát, jak se o ně starat a jak se starat o sad, o pole. Babička zase jak pečovat o zvířata, drůbež a zahrádku, jak používat bylinky.  Díky jim umím třeba podojit krávu, stáhnout králíka, sedrat peří, naklepat kosu, vyrobit kostivalovou tinkturu, zpracovat mléko na různé produkty nebo vychovat kuřátka pod kvočnou.  Ano, romantika dětství, ale je pravda, že chov zvířat představuje dřinu, je třeba k tomu připočítat pěstování a zpracování krmení pro ně.  Mí prarodiče byli kdysi tzv. samozásobitelé a žili tak, jak je naučili jejich rodiče. Mám úctu k tomu, co vše uměli a znali, jakou šíři dovedností dokázali obsáhnout. Tuto úroveň žití ale přenechám jiným. Je dobře, že je stále více šikovných lidí, kteří mají dostatek energie a chuti žít na venkově a chovat a pěstovat pro své rodiny nezávadné potraviny a učit své děti zdravému vztahu k přírodě. Já se chci věnovat pěstování (k tomu možná přidám chov několika slepic). Chci přitom využít moudrosti předků i nové myšlenky dnešní doby.

Mám pro své pěstování k dispozici dvě rozdílné zahrady. Jedna je zahradou po mých praprarodičích, je úrodná, vím, že v posledních stodeset letech (takže nikdy) zde nebyla používána chemie. Je to tedy „biozahrada“ a „biosad“. Stromy v sadu jsou ale zanedbané, stejně jako zahrádka.  Druhá zahrada je u mého domu a je naopak neúrodná, jíl do hloubky přes dva a půl metru (víc jsme nebagrovali) a na povrchu slabá vrstva zeminy.  Bývala tu louka, a když se rozhodovalo o restitucích, někdo šikovně shrábl a odvezl ornici. V zadní části zahrady je ještě náletový lesík.

Starou zahradu zkusím přizpůsobit tak, abych ji mohla využívat s minimálním nárokem na práci, protože je dost daleko a nelze tam jezdit často, ale mám k ní vztah. Novou zahradu se pokusím zúrodnit a vytvořit pokud možno v přírodním duchu, pěstovat zde vše možné pro radost a užitek nás lidí i ostatních živých obyvatel a návštěvníků mého kousku země.  Jsou to dlouhodobé a košaté úkoly, ale moc se těším na tu cestu, kdy každý rok, možná i každý měsíc něco vznikne, něco se zlepší.

Další rovina zájmu o naše dávné kořeny je způsob života starých pohanů, Slovanů, Germánů i Vikingů. Líbí se mi jejich vztah k přírodě, k půdě. Je mi příjemné vnímání světa našimi dávnými předky Kelty. Přijde mi, že jejich mentalita je mi velice blízká, tak proč třeba nezačít psát svůj blog v době Samhainu - keltského Nového roku - a nezkusit jej časově uspořádat podle jejich vnímání času – jen tak, pro zpestření, pro zábavu.