Bříza a její síla

Jako k Samhainu patří dýně, tak k Ostaře patří bříza. Je pro Kelty vtělením mladé bohyně.

Bříza bílá je výjimečný strom. Je neskutečně skromná a přitom krásná. Je to první strom, které dítě umí poznat. Je to první strom, který vyroste na pasece nebo na neudržované louce (proto jich ještě máme dost vzadu na zahradě), ale i třeba v okapovém žlabu či popraskané zdi. Vedle záhonů nebo pěkného trávníku ji nenechávejte, půdu kolem sebe hodně vysušuje.

V dětství jsem břízu ráda kreslila, byla mi příjemná a její větévky ve větru byly jako vlasy bílé víly. Od dědy jsem od mala věděla, že bříza je plevelný strom a musí se z lesa vyřezávat. Ale děda ji měl také rád. Z rovných kmínků bříz dělal hezké lavičky k hájovně, v zimě zase vázal březová košťata. Učil mě, že březovou kůru můžu použít místo papíru k zapálení ohně a že dřevo břízy dobře hoří i syrové.

Teď zjara jsou břízy plné síly, kterou z nich můžeme cítit, když se dotkneme jejich kmenu. Překypují mízou, ta vytéká třeba i z několik let starých zbytků ulomených větví. Tato březová míza je hotový jarní životabudič, to ví nakonec i každá veverka.

Věděli to i staří Keltové. Druidové míchali na Ostaru březovou mízu s vínem. Já si také každé jaro dopřeji pár panáků tohoto jemně nasládlého zázraku. Komu připadá její chuť mdlá, může ji dochutit sirupem. Březová voda mimo jiné čistí krev, ledviny a močové cesty, tonizuje každičkou buňku našeho těla, můžeme ji použít i na ošetření pleti.

Dříve se březová voda odebírala pomocí dvou hlubokých řezů do písmene V. Dnes se většinou strom navrtá, do otvoru se trochu zastrčí brčko, které vede do nádoby. Po odběru je vhodné do rány nacpat dřevěný kolíček omatlaný stromovým balzámem, pro rychlé zahojení.  Při přiměřeně velkém odběru nemůžeme stromu nijak ublížit. Komu se navrtávání příčí, není nic snazšího, než svázat chomáč tenkých větviček, ustřihnout konce a zasunout do pověšené nádoby. Do druhého dne může natéci půl litru. Větvičky se samy lehce zahojí. 

Několik týdnů si počkejme, až se břízy zazelenají a poskytnou nám další dar – březové listí. To můžeme usušit i použít čerstvé. Čaj z březového listí pomáhá kloubům i ledvinám. Babička si jím proplachovala po umytí své bohaté vlasy. Z jarního listí se dá připravit i březový šampón.

Pod břízami je i v létě a na podzim příjemná atmosféra, taková usměvavá, prosvětlená. A když se tam najde nějaký ten křemenáč nebo kozák, tak to nemá chybu.

OSTARA

Jarní rovnodennost, svátek také nazývaný Světlo země. Den bude po dlouhé době delší než noc. Končí předjaří a naplno propuká jaro.

Tedy nevím, jestli zrovna letos naplno, jen den před jarní rovnodenností bylo ráno 10 pod nulou, dnešní ráno je naše budoucí jezírko zamrzlé a zasněžené... Ale přes den jarní slunce cítíme zřetelně a vítáme ho. Na Ostaru často na okraji lesa i na zahrádce kvetou pestré kvítky podléšek, petrklíčů, sněženek, fialek, plicníku i podbělů. Použila jsem je na ozdobu pentagramu, ostré slunce mi ho skoro nedovolilo vyfotit. To ale nebylo letos. Dnes kvetou jen sněženky a čemeřice (od svátku Imbolc žádný pokrok) a jsou většinou pod sněhem. Nenechme se odradit a oslavme tento prastarý svátek, kdy budeme oslavovat hlavně nový život, nové začátky, novou zesilující energii. Ráno mě už budí ptačí zpěv. Ptáci brzo zasednou do svých hnízd na vajíčka. Na konci března se už líhnou housátka, štěbetavé žluté zvědavé kuličky, které nás tahaly za náušnice vždy, když jsme si je přiložily k uchu. Také různá mláďata na sebe nenechají dlouho čekat. I pro staré Kelty bylo jistě toto období radostné, jaro slibovalo možnost být víc venku než v domech. 

A jaké byly oslavy Ostary a jaké symboly používali? Ty symboly se zase tolik nezměnily.  Ve všech koutech Země symbolizuje nový život vejce a nebylo tomu jinak ani u starých Keltů, kde tuto symboliku často umocňovala červená barva na vajíčkách. Probouzení života zase symbolizují rašící větvičky a proutí. Překotně proudící míza má přenést tuto silnou energii do zdobených obydlí i do vyšlehaných osob. Jaro je pochopitelně symbolizováno jarními, hlavně žlutými, květy. Nezapomínejme ani na zajíce, možná přinášel ranní světlo na oblohu, možná byl symbolem sexuality. Na Ostaru si určitě upečeme nějaké to kulaté pečivo symbolizující slunce, třeba mazanec.

Důležitou součástí přípravy na tyto jarní oslavy byla od pradávna očista obydlí i sama sebe. Co si budeme povídat, jarní gruntování je radostnější, než to před zimou. Možná proto, že můžeme otevřít všechna okna dokořán a přivonět si k čerstvému vzduchu, možná proto, že podvědomě cítíme, jak ze sebe shazujeme tu pomyslnou pavučinu tmavé části roku a necháváme do sebe proudit tu magickou novou sílu.

Náš děda prý vždy dbal na to, aby se jeho dcery šly na Velký pátek umýt k potoku studenou vodou ještě před východem slunce, aby byly zdravé a krásné (jedna byla celý život zdravá, druhá zase krásná. Jestli to ty holky trošku nešidily).

Co bychom měli stihnout do svátku Beltine?

Připravit záhony

Zasadit stromky a keře, protože to počasí zatím nedovolilo          

Předpěstovat zeleninu

Sít na záhony vše možné

Nasázet brambory a topinambury

Rajčata, všude samá rajčata

Dnes jsem zasela semínka pro letošní úrodu rajských. Zanedlouho budeme mít u oken samé kelímky s rostlinkami. 

Snad žádná jiná zelenina vypěstovaná na zahrádce nenabízí tak odlišnou chuť od té koupené, jako rajčata. Jejich pěstování není úplně bez problémů, některé roky jsou ouvej, jindy mají všichni zahrádkáři rajské přebytky a nikdo to už nechce. Bohatost úrody zvyšuje dostatek slunce a výživy v půdě, naopak ji snižují především deště a šíření plísně bramborové.  Proti tomu se dá dělat několik věcí. V první řadě se rajčata nezalévají na listy, ale vždy jen ke kořenům. Sází se většinou v řadě, ne plošně, aby mohl volně proudit vzduch, který zmoklé listy rychle osuší. Někdo dává nad rostliny konstrukce se stříškou proti dešti. Ideální místo je pochopitelně u jižní zdi pod přesahem střechy. Rajčata mají rády hodně slunce. Když nejsou záhony, dobře poslouží i kyblíky či černé pytle, ale nesmíme ošidit zálivku.

Předpěstování/ když chybí záhon/ Latah začíná rodit

 Když se objeví informace, že se šíří plíseň, většina lidí začne preventivně a opakovaně stříkat na rostliny „potřebnou“ chemii. Já už jsem přestala kupovat sazenice i semínka F1, rajské semenařím. Některé odrůdy (např. divoké) jsou proti plísním rezistentní, jiné jsou tak rané (např.Latah), že když přichází do kraje plíseň, bohatá úroda je už téměř sklizena. Když se rajčata semenaří, je nutné mít jednotlivé odrůdy tak 10 metrů od sebe a nejlépe mezi ně dát ještě jinou kvetoucí plodinu, aby se včelky a jiní hmyzáci měly kde očistit od rajského pylu.

Loni byl na rajčata úrodný rok, pěstovala jsem osm odrůd a všechny daly tolik úrody, že jsme rozdávali, jak jsme mohli, a stejně zbylo až moc. Keříčkový Latah na vyvýšeném záhonu začal rodit už na konci školního roku, dva týdny nato keříčková moc dobrá a úrodná Aurora, ke konci července se už přidaly všechny ostatní odrůdy, veliká masitá býčí srdce, black cherry s nejrajčatovější chutí, pidi-mini červená divoká i větší žlutá divoká a žluté hruštičky. Tyčková zelená zebra, která má velice jemnou chuť, vyhrála stanoviště na záhonu u jižní zdi pod střechou a opravdu se za to odvděčila.  Zelená zebra spolu se žlutým divokým rodila ještě dlouho do podzimu.

A co zbylo? Semínka na několik let, ve sklepě kečupy i nasucho zavařená rajčata, v mrazáku polotovary leča, …. a nějaká ta šťáva na Bloody Mary s přáteli se také najde.

Osevní plány a kalendář zahrady

Pokud se chci věnovat zahrádce trochu systematicky, neobejdu se bez poznámek, ke kterým bych se mohla časem vrátit. Jiná věc jsou celkové plány o koncepci zahrady, ale co si potřebuji průběžně zaznamenávat o pěstování?  Hlavně KDE co roste a KDY jsem co zásadního udělala, případně výsledky a chyby-poučení pro příště.

Otázku KDY řeší různé zahradnické kalendáře a rady co kdy na zahradě dělat, většinou zahrnují celý měsíc. Ale zahrady leží v různých podmínkách, hlavně různých nadmořských výškách. Také počasí může být každý rok výrazně jiné. Pro mne je dobré mít vedle sebe kalendáře rok po roce, abych se podívala a řekla si: Loni jsem touto dobou sela špenát, předloni o dva týdny později, ale to byly zjara ty velké mrazy… a tak podobně. Jelikož hodně věcí řeším v excelu, použila jsem ho i na tento svůj zahradní kalendář. Dovoluje mi se v něm pohybovat nahoru dolů, protože mám vždy jeden rok v jednom sloupci a roky vedle sebe. Do komentářů buněk si mohu zaznamenávat, co jsem měla udělat lépe, dřív nebo později.

Vzhledem k výkyvům počasí v jednotlivých letech je asi potřeba na to jít trošku jinak. A zase se vracím ke starým Keltům. Jejich kalendář, jejich svátky a rituály dobře určovaly dění během celého roku a lidé se podle toho řídili především v zemědělských činnostech, ale i při zacházení se zásobami jídla. Vybavuje se mi věta: Oslava Beltine začínala v den, kdy driud našel první květ hlohu… A to není jediný případ. I naši prarodiče nedělali práce jen podle kalendáře, ale když vykoukly první sněženky, když začaly kvést třešně,… Prostě je fajn přizpůsobit se chodu přírody v každém roce. Zkusím si víc všímat souvislostí, zkusím se poptat některých starých lidí, na podobné určení času pro některé zemědělské práce.

Letos jsem se dlouho divila, proč zvířata před letošní zimou nahodila tak husté kožichy, když je celá zima tak teplá. Až na konci února při -17⁰C jsem se divit přestala.

Otázku KDE mají na starosti osevní plány a to je věc sofistikovanější. V každém případě je nutné mít poznamenáno, co jsme kam zaseli, alespoň do doby, než budou rostliny vzrostlé. Ale to nestačí. Osevní plán se může tvořit z několika pohledů, ideální je, když se vše spojí dohromady a všechny okolnosti zohledníme. Myslím, že nejdůležitější a zároveň nejsnazší je naplánovat pěstování tak, by se stejné druhy neopakovaly rok po roce na stejném místě, ať už kvůli chorobám nebo kvůli jednostrannému vyčerpávání půdy. Druhý pohled je plánování plodin do jednotlivých tratí, tedy podle potřeb jednotlivých druhů ohledně prohnojení půdy. Třetí pohled zohledňuje sousedství dvou a více druhů plodin, jestli se podporují nebo se omezují. Je to taková vyšší dívčí, když se nám povede vše sladit dohromady. Většinou jsou ale třeba kompromisy. Nesmíme zapomínat i na to, že během jednoho roku se na jednom místě postupně může vystřídat více druhů po sobě. Je více než vhodné mít po celý rok půdu záhonů pokrytou pěstovanými rostlinami, Když se to nepovede, hned takovou část záhonu pokrývám mulčem (slámou), aby zem zůstala kyprá, vlhká a nezaplevelená.

Osevní plány si naopak kreslím ručně. Je to nějak praktičtější, tužka papír jsou vždy po ruce, případně si s tím mohu trochu vyhrát. Navíc psaní rukou je nejlepší vynález lidstva na rozvoj mozku a tedy i na jeho trénink, psaní a kreslení může být i takovou příjemnou psychoterapií.

Vyvýšené záhony se zpočátku dost sesedají, podle toho, co obsahují jednotlivé vrstvy, a tak je vhodné je svrchu doplnit. Nemám proto zatím klasickou rotaci plodin podle tratí. Pokud chystám plodiny 1. trati, přihnojím hnojem, pro 2. trať přidám kompost, pro 3. trať jen samotnou zeminu.