Začínám pěstovat papriky od semínek

Je polovina února, včera si šli křesťané do kostela pro popelec a prožili první postní den z předvelikonočního období, včera si šli zamilovaní ke svým láskám pro valentýnský polibek a prožili jeden z romantických večerů, zítra půjdou Číňané a nejen oni oslavit svůj nový rok a vstoupí do roku zemského psa, v tomto období začínají zahrádkáři svou sezónu výsevem prvních semínek. Prostě každé období roku i života lze vnímat z mnoha úhlů pohledu.

Začínám pěstovat papriky. Jsou to první semínka, která seju do misek a už se těším na další.

Začínám pěstovat papriky i v tom smyslu, že se v naší rodině nikdy nepěstovali a já měla dojem, že bez skleníku to asi nejde. Jde, ale narazila jsem na některá úskalí. Papriková semínka déle klíčí, někdo je seje už prvního února. Loni jsem semínka před výsevem namočila na dvě hodiny do vlažné vody, zasela do koupeného substrátu pro výsev, zalila vodou z postřikovače, celé misky dala do mikrotenových sáčků a položila nahoru na kuchyňské skříňky do tepla a šestý den už vzcházela. Uvidíme letos, vynechala jsem namáčení. Předloni jsem sela papriky poprvé a vymyslela jsem, že je pikýrování zbytečné a že budu sít semínka jednotlivě do nádobek. Není zbytečné, výsevní substrát sice neobsahuje nic, co by semenáčkům mohlo škodit, ale také neobsahuje moc živin. Navíc pikýrování není takový problém, ještě se mi nepodařilo žádnou rostlinku přitom zničit. 

Také jsem vyzkoušela sít do nádobek z ruliček od toaletního papíru, zdálo se to jako dobrý nápad do té doby, než začal papír plesnivět. Takže jsem došla k postupu setí do misek, přikrýt a do tepla, když se začnou vylézat děložní lístky, dát na světlo, když se rozvinou první dva pravé lístky, pikýrování do jogurtových kelímků po dvou (zakrátit kořínek a zasadit hlouběji až po děložní lístky) a snižovat teplotu, koncem dubna začít s otužováním venku a v půlce května sázet na záhon.

Loni v poslední dubnové dekádě ještě mrzlo, snažila jsem se pak v květnu papriky nosit vždy na pár hodin ven, ale toto otužování nebylo optimální. Když jsem papriky vysázela, rázem začaly slunečné dny, a i když jsem nad ně natáhla stříšku z netkané textilie, jemné listy paprik mi slunce spálilo. Rostliny přežily a pokračovaly v růstu, ale už měly zpoždění. Z úrody jsem nakonec měla radost, ale nebyla tak veliká. Zřejmě zapůsobil i další faktor: papriky nemají rády vítr, takže příště je třeba přemýšlet i o závětrném stanovišti. To co tady píšu, se týká konzumních paprik z kupovaných semínek.

Řekla jsem si, že papriky nebudu semenařit… Jenom trošičku… Jenom chilli jalapeňo. Dva exempláře těchto papriček jsem poprvé vysadila na záhon předloni, když měly plody, tak mi je srna ukousala a pochopitelně vyplivla J. Ze zbylých semínek jsem loni vypěstovala pěkné rostliny s docela velkou úrodou. A letos v nich pokračuji a nově vysévám i černá semínka papriky chlupaté. Takže do budoucna budu semenařit i papriky.

Nedá mi to, abych nenapsala způsob pěstování paprik mého kolegy, který je v tom léta velmi úspěšný: Vytvoří příkop ve tvaru U. Doprostřed přiveze vozík za auto plný kompostu a tím příkop naplní a ještě udělá vyvýšené hrůbky.  Papriky mají dost živin, tak je může sázet dost blízko sebe. Z vnější strany dá pak okolo ze tří stran na kolíky igelitovou plachtu (cca půl metru vysokou), aby chránila rostliny před větrem. V létě zalévá tak, že doprostřed dá hadici a nechá do prostoru uprostřed toho U natéci vodu, zvýšené hrůbky brání odtoku a nasají vodu.