sobota 30. prosince 2017

Permakultura je když...

Vyrůstala jsem v domku se zahrádkou 330m2. Přesto se na ní vešly krom několika květinových záhonů i dva záhony jahodové, jeden bylinkový, výběh pro slepice, v rohu dva komposty, dostatek trávníku pro posezení, dětské hry i pro trávu pro slepice. Rostly tam dvě vysoké hrušně, dvě jabloně, švestka, višeň, šeřík a tři velké meruňky. Byl tam dostatečně velký cihlový dvůr a vedle dřevníku a dílny jsme měly my děti svůj dřevěný domek na hraní. Teď mi přijde ta zahrádka malinká, tenkrát akorát a bylo tam vše potřebné, v zimě i led na bruslení pro předškoláky.




Když jsem přemýšlela o své nové zahradě, bylo mi jasné, že chci pestrou všehochuť, která je co nejvíc přírodní, která rodí ovoce, zeleninu i bylinky, kde budeme moci pozorovat nejen motýli, čmeláky a ptáčky zpěváčky, ale i ještěrky, ježky, veverky a  kdoví co ještě.  Přemýšlela jsem, jak to vše co nejlépe propojit aby to fungovalo, bylo to pestré a členité a později i co nejméně pracné. Chtěla jsem jít hodně ve stylu babiččiny zahrady, ale po svém.

Začínala jsem vymýšlením plotu. Nejlepší varianta byla zděná zídka a pletivo, přes které prorůstá pestrý živý plot smíchaný z několika druhů keřů hezkých a užitečných zároveň. A tak jsem při hledání inspirace narazila na ekozahrady Jardy Svobody a na Jitčinu vysněnou zahradu. A najednou jsem měla pocit, že jsou mé názory normální a názory sousedů ve stylu thúje-anglický trávník jsou trochu mimo přirozený běh přírody. Pak jsem si ještě zajela na kurzy Marka Kvapila o potravinové soběstačnosti a semenaření a bylo mi mezi těmito lidmi dobře.  A to cizí slovo permakultura už mi přišlo jako něco, co dýchá ve stejném rytmu jako já. Byly to principy, které znám odmala a přijdou mi přirozené, obohacené o nové vychytávky, které ráda vyzkouším (protože si ráda hraju) a uvidím, co mi pomůže a co je v mém případě nefunkční.


 Tak hurá do toho, i když to u nás bude běh na řadu let, než bude zahrada alespoň z větší části založená tak, jak si představuji, těším se a cítím, že přesně toto je styl, kterým jsem chtěla žít. 



čtvrtek 21. prosince 2017

YULE

Yule je keltský, možná i germánský název pro oslavu zimního slunovratu. Novodobí Keltové mu také říkají Artušovo světlo. Křesťané zase v tuto dobu slaví Vánoce, židé Chanuku.



Zimní slunovrat. Snad všechny civilizace na severní polokouli tento moment návratu slunce oslavovaly a plnil je nadějí. Možná proto, že se jedná o nejtemnější den v roce, zimní slunovrat k sobě vždy vázal nejvíc různých rituálů, zvyků a čarování (nebo věštění nebo pověr…). Různé vánoční zvyky a symboly známe, čím ale zdobili svá obydlí staří Keltové v době yule? Rozhodně používali stálezelené rostliny, hlavně břečťan, symbolizující věčnost, pichlavé listy či jehličí chránily dům proti zlým úmyslům, červené bobule cesmíny,  ale i žluté jídlo symbolizovaly vracející se slunce. Dělali různé ozdoby z jablek. Jako ochranu proti zlým vlivům přinášel do domů druid posvátnou rostlinu jmelí. O zimním slunovratu se pořádaly velké hostiny. Lidé žijící v severních šířkách, kde se střídají roční období, měli v této době co největší zásoby jídla na zimu a tak si v období slunovratu ještě dopřáli pořádnou hostinu. Později se s jídlem muselo šetřit. Jak víme, řada zvyků se přenesla do současnosti.
Důležitou součástí yule bylo velké ozdobené poleno, které se posypalo moukou, pomazalo medem a polilo pivem a s velkou slávou se zapálilo v krbu. Popel z tohoto polena byl posvátný a použil se na pole, sady, do krmiva zvířatům i pro amulety. Údajně mělo hořet dvanáct dní a nocí. No, Keltové měli určitě větší polena a větší krby, než mám já.


O zimním slunovratu keltský bůh slunce umíral a znovu se rodil, podobně, jako to známe třeba z pohádky o třech zlatých vlasech děda Vševěda. Křesťanské Vánoce také oslavují zrození, pozornost zaměřují na Jezulátko.  

V přírodě začíná zimním slunovratem období studené zimy, vše se jakoby zastaví a čeká na nové obrození. Měli bychom se také, i v dnešní době, umět zastavit nebo alespoň trochu zpomalit, je to pro tento čas přirozené. Uměli bychom ještě držet takzvanou černou hodinku, jako to dělávali ještě naši dědové a babičky? Měli bychom si v rodinném kruhu co vyprávět?


Letos jsem řešila otázku, co s vyprázdněným akváriem. Nakonec jsem do něho dala betlém. Na jaře zkusím akvárium využít k předpěstování zeleniny. Když světlo mělo dostatečně široké spektrum pro akvarijní rostliny, proč by nemělo vyhovovat rajčatům, pórku nebo mochyni.




středa 13. prosince 2017

Než přijde na zahradu zima



Tak jako pro nás začíná úspěšný den tím, že se večer ukládáme k posilujícímu spánku, tak i zahrady pro svůj úrodný rok potřebují napřed nabrat přes zimu sílu a odpočinout si. Během sezóny rostliny vytvářejí stonky, listy, kořeny, květy, plody, a to často v neuvěřitelné rychlosti a množství. Zima je pro nás takovým zklidněním, zpomalením, ale i těšením se na to všechno, co příroda během roku dokáže.


Co taková příprava zahrady obnáší? Jednak je třeba zajistit, aby mráz nebo sníh během zimního období nic nepoškodil a jednak je třeba připravit podmínky pro pěstování v příštím roce.

O našem posledním podzimním víkendu na hájovně se musí stihnout vše potřebné. Nádrže na vodu je nutné vylít a zajistit, aby se znovu neplnily. Tuto vodu využívám k vydatnému podzimnímu zalití stromů a keřů před zimou, letos to většinou není třeba, je dost mokro. V domě zatím vypouštím vodu z bojleru a vodovodních trubek, odmrazuji ledničku.

Dříve jsem milovala hrabání listí, tu vlhkou podzimní vůni, kdy jsem si užívala samoty na zahradě. Poslední dobou není moc času a tak se hodí u hájovny naposledy posekat trávu, až když je listí dole. Sekačka listí promíchá s trávou a směs jde na kompost, částečně na zeleninové záhony jako výživný mulč.
V rychlosti zakrývám růže chvojím a přihrnuji zeminou.

Ovocné stromy jsou už staří mazáci, zvládnou zimu bez jakékoli ochrany. Když jsme měli vyšší štíhlé jehličnany, svazovali jsme je na zimu proti rozklesnutí pod tíhou sněhu. Dnes je tam jen pár zakrslých borovic a ty jsou v pohodě.
Mečíky, begonie a jiřiny už u hájovny nemáme a doma je ještě nemáme, takže jejich podzimní vyrývání odpadá.

Zeleninové záhony jsem přestala rýt, takže hurá! Stačí odplevelit, případně zamulčovat. Tedy doma jsem zvládla vlastně jen vyvýšené záhony a asi pětinu ostatní plochy. Takže plevel se bude mít přes zimu dobře a zjara se asi zblázním. Ale byly jiné priority.  Třeba ještě něco zvládnu, než přijde zima. Ještě že mé malinké jezírko zatím nic nepotřebuje, je ve stádiu budoucího jezírka, tedy jámy naplněné dešťovou vodou.
Mladé stromky a keře přivítají přidání kompostu pod okrajem koruny, no v našem případě plošně kolem kmínků, jsou to všechno zatím prckové. Pro stromky si připravuji rákosovou rohož, loni v zimě jsem jí chránila mladé kmínky stromů před mrazivým větrem a jarním sluncem Je ale třeba ji dát volně a i kolem opěrného kůlu.
Zahradní nářadí je nutné nejen uklidit, ale také očistit, nabrousit, případně naleštit olejem.

Nábytku z terasy jsme utáhly šrouby a přestěhovali ho do dílny, jen lavici jsme nechali pro občasné venkovní kafíčkování na zimním sluníčku.

No a už zbývají jen truhlíky na oknech. Ty s muškáty a fuchsiemi zazimovat, z ostatních případně vytvořit zimní aranžmá, což jsem letos vynechala.