IMBOLC

Oslavy starého keltského svátku Imbolc začínají zvečera posledního ledna a končí první únorový den. 

Od zimního slunovratu pomalu přibývá světla, o Imbolcu se slaví zrození života. Začíná období zvané předjaří. Mladá bohyně Brighit v bílém oděvu prochází krajinou a budí semínka, bije svou bílou holí do tvrdé země, aby vzbudila život, ve stromech, kterými třese, začíná pomaličku proudit míza. Proto bychom s tímto svátkem měli přestat se zimním kácením stromů. 

Na  Imbolc začíná období, kdy se bahní ovce a to znamenalo mít čerstvé mléko a narozená jehňata byla příslibem brzkého zdroje masa. Tedy bylo co oslavovat. Mléko je jedním ze symbolů tohoto svátku, stejně tak jako třeba sněženka.  Brighit dnes určitě procházela i naší zahradou, když jsem šla domů z práce, vítala mne u chodníčku bílá poupata sněženek. Úplně jsem zapomněla, že jsem je sem na konci léta sázela. Měla jsem za to, že jsem si přivezla jen cibulky narcisek. Dnes je navíc velmi silný úplněk, takže úžasná záležitost.

O Imbolcu se zhášely všechny ohně, ohniště a pece se pečlivě vymetaly a nové ohně zapalovala mladá děvčata, symbolizující oslavovanou bohyni, která byla patronkou léčitelství a ochránkyní stavení. Do křesťanství převzaté zvyky v podobě Hromniček známe. Já si zdobívám Birghitin svícen a ze slámy nebo větviček pletu Brighitin kříž, který se dával na dveře či okna jako ochrana.

Na tento svátek se symbolicky orala opentleným pluhem první brázda a do ní se vkládaly obětiny v podobě chleba a sýru. Ano, je to tady, zemědělský rok začíná, nejvyšší čas přemýšlet co kam zasít a zasadit. My nakonec také můžeme do své pomyslné brázdy vložit své cíle a sny pro tuto sezonu, abychom o ně mohli pečovat.

Než nastane jarní rovnodennost – Ostara, je třeba:

Zapsat si osevní plány

Koupit sadbu brambor, případně semínka zeleniny a květin

Zasadit stromy a keře – pokud počasí dovolí

Zasít papriky a rajčata

Udělat výchovný řez u jabloní a hrušně

Napřed stromy a keře

Umístění stromů a keřů na zahradě – hlavně na menší zahradě – je třeba naplánovat s rozmyslem. Stromy časem narostou do určitých velikostí, budou ovlivňovat své blízké okolí a samy budou okolními rostlinami a prostředím ovlivňovány. Pokud je to možné, je třeba zohlednit i půdní a světelné požadavky stromů a keřů, případně jejich potřebu mít v okolí správné opylovače. Přála jsem si mít stromy zasazené pár let před stavbou domu, bohužel to v našem případě nebylo technicky možné. Navíc máme všude jen jíl a tak musíme osazovat zahradu postupně, kousek po kousku, jak síly a peníze na zemní úpravy dovolí.

V části zahrady vede geopatogenní zóna, tak tam jsem naplánovala peckoviny, ty by tam měly být spokojené. Kvůli nedostatku místa se mi tam dostala i hrušeň, tak uvidíme. Budu jí držet palce, bude muset bojovat i proti rzi hrušňové, ale hrušky miluji, tak jsem neodolala.

První stromek, který jsem v nové zahradě zasadila, byla meruňka u jižní zdi domu. U domu, ve kterém jsem vyrůstala, jsme měli meruněk několik a velice úrodných a chutných. U hájovny nikdy neprospívaly, takže jsem po ní toužila nejvíc. 13 měsíců po zasazení krásně rozkvetla, ale ještě nezaplodila.

Na jaře 2016 (když jsme sázeli meruňku) jsme založili pestrý živý plot, vsadili jsme i lísky a na podzim ořešák, hrušeň a jabloně.

Zjara 2017 přišly na řadu dvě višně, třešeň a mišpule, z keřů pak rybízy a angrešty. Pak přišlo jaro, ve kterém se vystřídaly horké dny i mrazy a nová višeň griotková to nezvládla, stejně jako jedna jabloň a třešeň – škoda. Pak přišel červen, kdy mi něco neustále požíralo mladé lístky ostatních nových stromků, hlavně mišpule, ta se snažila nasazovat nové a nové pupeny a lístky, já se snažila ji ošetřovat jíchou a podobně.

Podzim  - nestihla jsem nic nového zasadit, na jaro chystám obnovu toho, co nevydrželo plus druhou meruňku, dříny, hlošinu a vilíny.

Časem ještě přijdou na řadu švestky.

Za plot jsme dali klokočí a košíkářskou vrbu. Počítala jsem tam i s morušemi, ale obávám se, že by se o ně postarali divočáci. Ještě to zvážím.

Plány pro příští sezonu

Zakládání nové zahrady je úplně něco jiného, než úprava staré, už zavedené zahrady. Kupovat a sázet rostliny jen tak chaoticky bez rozmyslu není dobré a časem se to vymstí. Já jsem to brala jako velikou příležitost pro mou fantazii, vymýšlela jsem a kombinovala. Jsem plánovačka a vím, že se mé zahradní plány budou rok co rok korigovat. Ale někde se musí začít, čím dřív, tím líp. Při této práci – zábavě jsem ocenila letecké snímky na netu.

Zatímco se na pozemku zabydlovaly náletové dřeviny, my jsme doma řešili, zda bydlet v 1+1 nebo v domku se zahradou se vším, co to obnáší.

Od roku 2013 nám už stavěli dům, já zjišťovala, že je všude kolem jen samý jíl a stromy (lípy, břízy, jasany, hlohy, trnky) dál rostly. Jak to v tom jílu dělají?

 

A konečně jsem si mohla plánovat, co všechno budu mít na své, SVÉ, zahradě.

Když stavěli nad sklepem dílnu, začínala jsem pěstovat první zeleninu a na druhé parcele jsem měla kousek květnaté louky.

A toto je loňský stav, mých šest vyvýšených záhonů je hotových, sem tam zúrodněný kousek země, kde se už dá něco pěstovat, několik keřů a ovocných stromů je zasazených, druhá parcela je z větší části vykácená (příprava pro slepičí výběh a několik ovocných stromů), třetí zůstává divoce zarostlá.

Je to pomalé nebo rychlé? Raději nehodnotit a mít radost z každého krůčku.

Ptáci v zahradách

Že je ptactvo nejen pro zahrádkáře užitečné, je všeobecně známo. Po celý rok nám může dělat radost. 

V zimě je pozorujeme na krmítku, zjara posloucháme jejich úžasné ranní koncerty, kdy se každý jedinec snaží co nejvíc prosadit (na hájovně je to až neskutečné, na kraji lesa je ptáků opravdu hodně), v horkém létě nás občas pobaví svým cachtáním v mělké vodě. Největší legrace je pozorování výuky létání, rodiče to jsou opravdu trpěliví.

Starý špaček volal na mladého přes hodinu, než se odhodlal a letěl z okapu na hrušku. Kukaččí mládě vlevo dole dole odchovali strakapoudi.

Není tedy žádný důvod, proč neinstalovat na svých zahradách budky, krmítka i ptačí napajedla. Není tak složité si je vyrobit, nejlépe spolu s dětmi. Odmala by měly vědět, co patří a nepatří do krmítka, jaké může být nebezpečí od predátorů, když dáme ptačí pítko nebo budku na nevhodné místo.

Na naší zahradě se potuluje docela dost koček, přesto jsme měli každou zimu na krmítku živo. Loni jsme odstranili několik planých stromů a keřů, hlavně šípkových, a i když jsme nechali blízko krmítka dvě lipky, od začátku zimy nepřiletěla ani jedna sýkorka. V našem náletovém divokém lesíku na konci zahrady je štěbetání dost, ale k domu na volnější plochu se bojí. Chodí na krmítka k sousedům, ti už mají u domů vzrostlejší borovice a keře.

Rodinka v naší dílně

Navíc se tu letos objevila kuna, tak doufám, že se povede hýlům vyvést mladé bez nehody, hnízdí tu vždy několik párů. Budky nemají rádi, staví si hnízdečka ve větvích stromů, tak jim držím palce.

Pán a paní hýlovi

Na rohu vedle naší zahrady je hodně stará hrušeň, už nerodí, ale je to takový ptačí strom. Stálými obyvateli byli vždy mimo jiných strakapoudi i sýkorky.  Loni se nastěhovali i špačkové, tyto docela hlučné sousedy asi strakapoudové nerozdýchali a odstěhovali se asi někam do lesa. Doufám, že se z hrušky nestane časem špaččí sídliště.