Čas
od času cítím nutkavou potřebu vracet se ke kořenům – pokouším se o to ve více
rovinách a baví mne to.
Jedna
rovina je tvorba rodokmenu. Je to zajímavá záležitost, můj rodokmen vzniká
pomalu a postupně, s digitalizací archívů matrik je to pohodlnější,
s postupem do starších dob je ale třeba se naučit číst stará písma,
ale…jen kdyby ti faráři někdy tak neškrábali. Ale o rodokmenu tu psát nebudu.
Zde se dotknu druhé roviny – zkušeností, moudrosti a způsobu života mých
předků jen o 2-3 generace zpět. Myslím,
že dnešní doba se dostává do bodu, kdy je čím dál více důležité tyto věci znát
a rozumět jim. Mé dětství se odehrávalo o víkendech a prázdninách u dědy a
babičky – lesy, louky, sad, pole, zeleninová i květinová zahrádka, zvířata,
drůbež. Děda hajný mne naučil rozumět lesu a jeho obyvatelům a znát, jak se o
ně starat a jak se starat o sad, o pole. Babička zase jak pečovat o zvířata,
drůbež a zahrádku, jak používat bylinky.
Díky jim umím třeba podojit krávu, stáhnout králíka, sedrat peří, naklepat
kosu, vyrobit kostivalovou tinkturu, zpracovat mléko na různé produkty nebo
vychovat kuřátka pod kvočnou. Ano,
romantika dětství, ale je pravda, že chov zvířat představuje dřinu, je třeba
k tomu připočítat pěstování a zpracování krmení pro ně. Mí prarodiče byli kdysi tzv. samozásobitelé a
žili tak, jak je naučili jejich rodiče. Mám úctu k tomu, co vše uměli a
znali, jakou šíři dovedností dokázali obsáhnout. Tuto úroveň žití ale přenechám
jiným. Je dobře, že je stále více šikovných lidí, kteří mají dostatek energie a
chuti žít na venkově a chovat a pěstovat pro své rodiny nezávadné potraviny a
učit své děti zdravému vztahu k přírodě. Já se chci věnovat pěstování (k tomu
možná přidám chov několika slepic). Chci
přitom využít moudrosti předků i nové myšlenky dnešní doby.
Mám
pro své pěstování k dispozici dvě rozdílné zahrady. Jedna je zahradou po
mých praprarodičích, je úrodná, vím, že v posledních stodeset letech
(takže nikdy) zde nebyla používána chemie. Je to tedy „biozahrada“ a „biosad“.
Stromy v sadu jsou ale zanedbané, stejně jako zahrádka. Druhá zahrada je u mého domu a je naopak
neúrodná, jíl do hloubky přes dva a půl metru (víc jsme nebagrovali) a na
povrchu slabá vrstva zeminy. Bývala tu
louka, a když se rozhodovalo o restitucích, někdo šikovně shrábl a odvezl
ornici. V zadní části zahrady je ještě náletový lesík.
Starou
zahradu zkusím přizpůsobit tak, abych ji mohla využívat s minimálním
nárokem na práci, protože je dost daleko a nelze tam jezdit často, ale mám
k ní vztah. Novou zahradu se pokusím zúrodnit a vytvořit pokud možno
v přírodním duchu, pěstovat zde vše možné pro radost a užitek nás lidí i
ostatních živých obyvatel a návštěvníků mého kousku země. Jsou to dlouhodobé a košaté úkoly, ale moc se
těším na tu cestu, kdy každý rok, možná i každý měsíc něco vznikne, něco se
zlepší.
Další rovina zájmu o naše dávné kořeny je způsob života
starých pohanů, Slovanů, Germánů i Vikingů. Líbí se mi jejich vztah
k přírodě, k půdě. Je mi příjemné vnímání světa našimi dávnými předky Kelty.
Přijde mi, že jejich mentalita je mi velice blízká, tak proč třeba nezačít psát
svůj blog v době Samhainu - keltského Nového roku - a nezkusit jej časově
uspořádat podle jejich vnímání času – jen tak, pro zpestření, pro zábavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat