středa 14. března 2018

Rajčata, všude samá rajčata


Dnes jsem zasela semínka pro letošní úrodu rajských. Zanedlouho budeme mít u oken samé kelímky s rostlinkami. 


Snad žádná jiná zelenina vypěstovaná na zahrádce nenabízí tak odlišnou chuť od té koupené, jako rajčata. Jejich pěstování není úplně bez problémů, některé roky jsou ouvej, jindy mají všichni zahrádkáři rajské přebytky a nikdo to už nechce. Bohatost úrody zvyšuje dostatek slunce a výživy v půdě, naopak ji snižují především deště a šíření plísně bramborové.  Proti tomu se dá dělat několik věcí. V první řadě se rajčata nezalévají na listy, ale vždy jen ke kořenům. Sází se většinou v řadě, ne plošně, aby mohl volně proudit vzduch, který zmoklé listy rychle osuší. Někdo dává nad rostliny konstrukce se stříškou proti dešti. Ideální místo je pochopitelně u jižní zdi pod přesahem střechy. Rajčata mají rády hodně slunce. Když nejsou záhony, dobře poslouží i kyblíky či černé pytle, ale nesmíme ošidit zálivku.

Předpěstování/ když chybí záhon/ Latah začíná rodit

 Když se objeví informace, že se šíří plíseň, většina lidí začne preventivně a opakovaně stříkat na rostliny „potřebnou“ chemii. Já už jsem přestala kupovat sazenice i semínka F1, rajské semenařím. Některé odrůdy (např. divoké) jsou proti plísním rezistentní, jiné jsou tak rané (např.Latah), že když přichází do kraje plíseň, bohatá úroda je už téměř sklizena. Když se rajčata semenaří, je nutné mít jednotlivé odrůdy tak 10 metrů od sebe a nejlépe mezi ně dát ještě jinou kvetoucí plodinu, aby se včelky a jiní hmyzáci měly kde očistit od rajského pylu.


Loni byl na rajčata úrodný rok, pěstovala jsem osm odrůd a všechny daly tolik úrody, že jsme rozdávali, jak jsme mohli, a stejně zbylo až moc. Keříčkový Latah na vyvýšeném záhonu začal rodit už na konci školního roku, dva týdny nato keříčková moc dobrá a úrodná Aurora, ke konci července se už přidaly všechny ostatní odrůdy, veliká masitá býčí srdce, black cherry s nejrajčatovější chutí, pidi-mini červená divoká i větší žlutá divoká a žluté hruštičky. Tyčková zelená zebra, která má velice jemnou chuť, vyhrála stanoviště na záhonu u jižní zdi pod střechou a opravdu se za to odvděčila.  Zelená zebra spolu se žlutým divokým rodila ještě dlouho do podzimu.
A co zbylo? Semínka na několik let, ve sklepě kečupy i nasucho zavařená rajčata, v mrazáku polotovary leča, …. a nějaká ta šťáva na Bloody Mary s přáteli se také najde.







Žádné komentáře:

Okomentovat