Osevní plány a kalendář zahrady

Pokud se chci věnovat zahrádce trochu systematicky, neobejdu se bez poznámek, ke kterým bych se mohla časem vrátit. Jiná věc jsou celkové plány o koncepci zahrady, ale co si potřebuji průběžně zaznamenávat o pěstování?  Hlavně KDE co roste a KDY jsem co zásadního udělala, případně výsledky a chyby-poučení pro příště.

Otázku KDY řeší různé zahradnické kalendáře a rady co kdy na zahradě dělat, většinou zahrnují celý měsíc. Ale zahrady leží v různých podmínkách, hlavně různých nadmořských výškách. Také počasí může být každý rok výrazně jiné. Pro mne je dobré mít vedle sebe kalendáře rok po roce, abych se podívala a řekla si: Loni jsem touto dobou sela špenát, předloni o dva týdny později, ale to byly zjara ty velké mrazy… a tak podobně. Jelikož hodně věcí řeším v excelu, použila jsem ho i na tento svůj zahradní kalendář. Dovoluje mi se v něm pohybovat nahoru dolů, protože mám vždy jeden rok v jednom sloupci a roky vedle sebe. Do komentářů buněk si mohu zaznamenávat, co jsem měla udělat lépe, dřív nebo později.

Vzhledem k výkyvům počasí v jednotlivých letech je asi potřeba na to jít trošku jinak. A zase se vracím ke starým Keltům. Jejich kalendář, jejich svátky a rituály dobře určovaly dění během celého roku a lidé se podle toho řídili především v zemědělských činnostech, ale i při zacházení se zásobami jídla. Vybavuje se mi věta: Oslava Beltine začínala v den, kdy driud našel první květ hlohu… A to není jediný případ. I naši prarodiče nedělali práce jen podle kalendáře, ale když vykoukly první sněženky, když začaly kvést třešně,… Prostě je fajn přizpůsobit se chodu přírody v každém roce. Zkusím si víc všímat souvislostí, zkusím se poptat některých starých lidí, na podobné určení času pro některé zemědělské práce.

Letos jsem se dlouho divila, proč zvířata před letošní zimou nahodila tak husté kožichy, když je celá zima tak teplá. Až na konci února při -17⁰C jsem se divit přestala.

Otázku KDE mají na starosti osevní plány a to je věc sofistikovanější. V každém případě je nutné mít poznamenáno, co jsme kam zaseli, alespoň do doby, než budou rostliny vzrostlé. Ale to nestačí. Osevní plán se může tvořit z několika pohledů, ideální je, když se vše spojí dohromady a všechny okolnosti zohledníme. Myslím, že nejdůležitější a zároveň nejsnazší je naplánovat pěstování tak, by se stejné druhy neopakovaly rok po roce na stejném místě, ať už kvůli chorobám nebo kvůli jednostrannému vyčerpávání půdy. Druhý pohled je plánování plodin do jednotlivých tratí, tedy podle potřeb jednotlivých druhů ohledně prohnojení půdy. Třetí pohled zohledňuje sousedství dvou a více druhů plodin, jestli se podporují nebo se omezují. Je to taková vyšší dívčí, když se nám povede vše sladit dohromady. Většinou jsou ale třeba kompromisy. Nesmíme zapomínat i na to, že během jednoho roku se na jednom místě postupně může vystřídat více druhů po sobě. Je více než vhodné mít po celý rok půdu záhonů pokrytou pěstovanými rostlinami, Když se to nepovede, hned takovou část záhonu pokrývám mulčem (slámou), aby zem zůstala kyprá, vlhká a nezaplevelená.

Osevní plány si naopak kreslím ručně. Je to nějak praktičtější, tužka papír jsou vždy po ruce, případně si s tím mohu trochu vyhrát. Navíc psaní rukou je nejlepší vynález lidstva na rozvoj mozku a tedy i na jeho trénink, psaní a kreslení může být i takovou příjemnou psychoterapií.

Vyvýšené záhony se zpočátku dost sesedají, podle toho, co obsahují jednotlivé vrstvy, a tak je vhodné je svrchu doplnit. Nemám proto zatím klasickou rotaci plodin podle tratí. Pokud chystám plodiny 1. trati, přihnojím hnojem, pro 2. trať přidám kompost, pro 3. trať jen samotnou zeminu.