OSTARA

Jarní rovnodennost, svátek také nazývaný Světlo země. Den bude po dlouhé době delší než noc. Končí předjaří a naplno propuká jaro.

Tedy nevím, jestli zrovna letos naplno, jen den před jarní rovnodenností bylo ráno 10 pod nulou, dnešní ráno je naše budoucí jezírko zamrzlé a zasněžené... Ale přes den jarní slunce cítíme zřetelně a vítáme ho. Na Ostaru často na okraji lesa i na zahrádce kvetou pestré kvítky podléšek, petrklíčů, sněženek, fialek, plicníku i podbělů. Použila jsem je na ozdobu pentagramu, ostré slunce mi ho skoro nedovolilo vyfotit. To ale nebylo letos. Dnes kvetou jen sněženky a čemeřice (od svátku Imbolc žádný pokrok) a jsou většinou pod sněhem. Nenechme se odradit a oslavme tento prastarý svátek, kdy budeme oslavovat hlavně nový život, nové začátky, novou zesilující energii. Ráno mě už budí ptačí zpěv. Ptáci brzo zasednou do svých hnízd na vajíčka. Na konci března se už líhnou housátka, štěbetavé žluté zvědavé kuličky, které nás tahaly za náušnice vždy, když jsme si je přiložily k uchu. Také různá mláďata na sebe nenechají dlouho čekat. I pro staré Kelty bylo jistě toto období radostné, jaro slibovalo možnost být víc venku než v domech. 

A jaké byly oslavy Ostary a jaké symboly používali? Ty symboly se zase tolik nezměnily.  Ve všech koutech Země symbolizuje nový život vejce a nebylo tomu jinak ani u starých Keltů, kde tuto symboliku často umocňovala červená barva na vajíčkách. Probouzení života zase symbolizují rašící větvičky a proutí. Překotně proudící míza má přenést tuto silnou energii do zdobených obydlí i do vyšlehaných osob. Jaro je pochopitelně symbolizováno jarními, hlavně žlutými, květy. Nezapomínejme ani na zajíce, možná přinášel ranní světlo na oblohu, možná byl symbolem sexuality. Na Ostaru si určitě upečeme nějaké to kulaté pečivo symbolizující slunce, třeba mazanec.

Důležitou součástí přípravy na tyto jarní oslavy byla od pradávna očista obydlí i sama sebe. Co si budeme povídat, jarní gruntování je radostnější, než to před zimou. Možná proto, že můžeme otevřít všechna okna dokořán a přivonět si k čerstvému vzduchu, možná proto, že podvědomě cítíme, jak ze sebe shazujeme tu pomyslnou pavučinu tmavé části roku a necháváme do sebe proudit tu magickou novou sílu.

Náš děda prý vždy dbal na to, aby se jeho dcery šly na Velký pátek umýt k potoku studenou vodou ještě před východem slunce, aby byly zdravé a krásné (jedna byla celý život zdravá, druhá zase krásná. Jestli to ty holky trošku nešidily).

Co bychom měli stihnout do svátku Beltine?

Připravit záhony

Zasadit stromky a keře, protože to počasí zatím nedovolilo          

Předpěstovat zeleninu

Sít na záhony vše možné

Nasázet brambory a topinambury