Jako k Samhainu patří dýně, tak k Ostaře patří
bříza. Je pro Kelty vtělením mladé bohyně.
Bříza bílá je výjimečný strom. Je neskutečně skromná a přitom
krásná. Je to první strom, které dítě umí poznat. Je to první strom, který
vyroste na pasece nebo na neudržované louce (proto jich ještě máme dost vzadu
na zahradě), ale i třeba v okapovém žlabu či popraskané zdi. Vedle záhonů
nebo pěkného trávníku ji nenechávejte, půdu kolem sebe hodně vysušuje.
V dětství jsem břízu ráda kreslila, byla mi příjemná a
její větévky ve větru byly jako vlasy bílé víly. Od dědy jsem od mala věděla,
že bříza je plevelný strom a musí se z lesa vyřezávat. Ale děda ji měl také
rád. Z rovných kmínků bříz dělal hezké lavičky k hájovně, v zimě
zase vázal březová košťata. Učil mě, že březovou kůru můžu použít místo papíru
k zapálení ohně a že dřevo břízy dobře hoří i syrové.
Teď zjara jsou břízy plné síly, kterou z nich můžeme cítit,
když se dotkneme jejich kmenu. Překypují mízou, ta vytéká třeba i
z několik let starých zbytků ulomených větví. Tato březová míza je hotový
jarní životabudič, to ví nakonec i každá veverka.
Věděli to i staří Keltové. Druidové míchali na Ostaru březovou
mízu s vínem. Já si také každé jaro dopřeji pár panáků tohoto jemně
nasládlého zázraku. Komu připadá její chuť mdlá, může ji dochutit sirupem. Březová
voda mimo jiné čistí krev, ledviny a močové cesty, tonizuje každičkou buňku
našeho těla, můžeme ji použít i na ošetření pleti.
Dříve se březová voda odebírala pomocí dvou hlubokých řezů do
písmene V. Dnes se většinou strom navrtá, do otvoru se trochu zastrčí brčko,
které vede do nádoby. Po odběru je vhodné do rány nacpat dřevěný kolíček
omatlaný stromovým balzámem, pro rychlé zahojení. Při přiměřeně velkém odběru nemůžeme stromu
nijak ublížit. Komu se navrtávání příčí, není nic snazšího, než svázat chomáč
tenkých větviček, ustřihnout konce a zasunout do pověšené nádoby. Do druhého
dne může natéci půl litru. Větvičky se samy lehce zahojí.
Několik týdnů si počkejme, až se břízy zazelenají a poskytnou
nám další dar – březové listí. To můžeme usušit i použít čerstvé. Čaj
z březového listí pomáhá kloubům i ledvinám. Babička si jím proplachovala
po umytí své bohaté vlasy. Z jarního listí se dá připravit i březový
šampón.
Pod břízami je i v létě a na podzim příjemná atmosféra,
taková usměvavá, prosvětlená. A když se tam najde nějaký ten křemenáč nebo
kozák, tak to nemá chybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat