LUGHNASADH

Svátek Lughnasadh slaví Keltové v nejteplejším období roku. Hlavním tématem je obilí, žně, úroda.

Jsme zhruba uprostřed období mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností, je horké léto. Mně osobně už od dětství horké léto nesedělo, vadily mi ostré paprsky slunce a nemám ráda velké horko. Ale podvečerní procházka kolem pole, kde voní zralé obilí rozpálené sluncem… to je opravdu moc příjemné. Je to jedna z chvil, kde si více uvědomuji naše spojení s přírodou, která jediná nás živí a umí být velice štědrá. Bohyně Matka poskytuje bohatou úrodu ze svého rohu hojnosti. Právě teď je období sklízení a zpracovávání letní úrody. Časově náročné období, zahrada nám dává víc, než jsme schopni sníst, a tak rozdáváme, mrazíme, sušíme, zavařujeme a jinak zpracováváme tyto dary, abychom je mohli využít i v jiných obdobích roku.

Je přirozené za tyto dary poděkovat a to Keltové dělali prostřednictvím slavností na počest boha Lugha. Ohnivý bůh Lugh nyní nastupuje na trůn a během své vlády ukončí růst a dovede vše do zralosti, svou sílu vloží do zrajících zrn.  Nejdůležitější bylo vždy v našich krajích obilí a ovoce z ovocných stromů. Při těchto slavnostech se ještě před hodováním obětují zrna z klasů i chléb upečený z prvního, ručně sklizeného obilí.

Žně byly vždy náročné a ruku k dílu musel přiložit každý, kdo mohl. Když se podíváme jen o pár generací zpět, sedláci, ale i malí rolníci v tuto dobu najímali nejvíce pomocníků, aby dostali úrodu včas pod střechu, spěchalo se. Bedlivě se sledovalo počasí, to má často velký podíl na úspěchu či neúspěchu sklizně. Ruční sekání obilí, vázání snopů, svoz i mlácení cepy bylo velice náročné, ale ani dnes není vůbec snadné být denně na kombajnu, často do nočních hodin. Je třeba obětovat svoji práci, sílu, námahu k tomu, aby lidé sklidili to, co se urodilo.

Děkujeme za letošní úrodu, ale také se zamýšlíme nad svou obětí, kterou jsme ochotni poskytnout pro lepší život náš, našich blízkých i celé Země.