Kompost musí být

Kompost je základ zahrady, všude to píší, všichni to vědí a je to tak.

Založení prvního kompostu. Při plnění druhého, je první kompost porostlý dýní.

A žížaly jsou naše největší kámošky a pomocnice. Je dobré si na ně občas vzpomenout v horkém suchém létě a na kompost při zalévání také vylít nějakou tu vodu. Ideální je mít kompost pod bezinkou – bez má živiny, kompost je zastíněn a žížalám se v blízkosti bezu líbí. Ořešák také výborně stíní, když přece jen není kompost ještě pod žádným stromem jako u nás, je dobré, když ho stíní velké listy dýní, cuket nebo něčeho podobného. Je potřebné mít komposty dva: První rok se do kompostu hází materiál ze zahrady a kuchyně, druhý rok se nechá kompost zrát a případně se využije na nějakou tu dýni a odpad se hází do druhého kompostu. Na konci druhé sezony (nebo třeba až třetí, podle toho, jak to vyjde) uvolníme první prostor, hotový zralý kompost přesíváme přes prohazovačku a před zimou nebo zjara využijeme na záhony, ke stromům, kde je třeba.

Materiály na výrobu kompostové ohrádky jsou různé, my jsme využili použitá prkna z bednění základů plotu. Do prvního kompostu jsme ze začátku vrstvili slámu, zeminu, trávu a hnůj, abychom ho část rychleji zaplnili. 

A kam jsme komposty umístili? Trochu stranou ke koutu zahrady, ale ne zas tak moc, aby bylo snadné nosit tam rostlinný odpad ze záhonů i z kuchyně, kousek od nádob s dešťovou vodou, která stéká se střechy dílny (naberu vodu do kyblíku, omyji sklizenou zeleninu a vodu s živinami chrstnu na kompost), kousek od vrat (souseda občas přemluvím, aby mi přivezl posekanou trávu). Vedle kompostu mám ještě místečko na hnůj, aby se mohl složit hned za vraty. Před komposty je rovný prostor, což je fajn při prohazování hotového kompostu.

Sklep se hodí ke každé užitkové zahradě

Neumím si představit život se zahrádkou a bez sklepa. I když jsem bydlela v Praze v bytě, měla jsem ve studeném vlhkém sklepu na zimu brambory, jablka a kompoty. A tak jsme ve svém novém domově za nemalých peripetií a finančních nákladů nechali pod budoucí dílnou vytvořit sklep a nelituji toho. Dříve byl život hlavně na venkově bez sklepů nemyslitelný. Jistě, brambory se mohly dát do krechtů, řepa do řízkové jámy, hrušky do sena…ale co dál? Ledničky nebývaly. Ve sklepích bylo nejen ovoce, ale i vejce, sádlo, máslo, maso, kořenová zelenina, víno. 

Zapalování sirného knotu

Já mám sklep hlavně pro ovoce, zeleninu a brambory. Vejdou se tam i police na kompoty a pultový mrazák. Já vím, že výrobce píše, že má být v minimální teplotě + 10 C, ale o těch šest stupínků méně zvládá v pohodě, nezabírá v domě místo a má tu menší spotřebu. V horkých letních obdobích ve sklepě jde teplota maximálně na 20 C.

Má nová zahrádka ještě nerodí tak, aby plnila sklep. Brambory na zimu kupuji od místních zemědělců a jablka vozím ze sadu u hájovny. (Letos poprvé uskladňuji i vlastní brambory.) Proto si zatím mohu dovolit připravovat sklep na zimu až po Samhainu, v budoucích obdobích to budu muset dělat dřív.

Pokud ve sklepě skladujeme úrodu, je třeba o něj také patřičně pečovat, krom mrazivých období zajistit větrání a každý rok ho vyčistit a zbavit případných zárodků plísní či chorob. Takové vysíření sklepa sirnými knoty není pracné a je účinné. Jen je třeba ucpat všechny větrací otvory a být opatrní – je to přece jen hořlavina. Dobré je také sklep vybílit vápnem. To se vždy dělalo u nás na hájovně, kde je povrchový kamenný sklep s vnitřní omítkou. Já nemám nový sklep zatím omítnutý, tak jen sířím. Mrazák v době síření pro jistotu vypínám.

Sklep je prostě výborná záležitost, kdo ho nemáte a máte možnost si vytvořit třeba pod terasou malý sklípek s horním poklopem nebo na zahradě v terénní vlně menší prostor, který nepromrzne, stojí to zato.

Česnek, často pěstovaná zelenina

Kvalitní česnek byl jeden čas velice žádaným a přesto nedostatkovým zbožím. Trh zaplavily levné čínské odrůdy s nevýraznou chutí a zemědělcům se nevyplatilo český česnek pěstovat. Zahrádkáři se hodně zaměřili na jeho pěstování a snad jim to už zůstalo. Pokud pěstují jen něco málo druhů zeleniny, tak jsou to rajčata a česnek. Ať už chceme sázet česnek ozimý nebo jarní, je třeba shánět sadbu již v červenci. Jarní odrůdy mají výbornou skladovatelnost, tak do jara bez problémů vydrží.

Babička pěstovala ozimý paličák, rok co rok ze stroužků se tato (neznámá) odrůda pěstovala u hájovny donedávna.

Loni jsem pěstovala dvě odrůdy ozimých paličáků: UNIKÁT (více menších stroužků) a DUKÁT(méně větších stroužků). Unikát byl ostřejší chuti, nevím, jestli to ale není trochu tím, že jsem ho pěstovala u hájovny  a Dukát doma. Další odrůdy zkusím, abych do budoucna vybrala optimum.

Letos jsem koupila od pana Kozáka zkušební krabičku osmi odrůd, přidám ty dvě z loňska, budu pěstovat ve stejných podmínkách a uvidíme. Při sázení trochu dezinfikuji okolí stroužku dřevěným popelem. Po sklizni svazuji a věším česnek pod střechu do stínu na vzduch a po vyschnutí obalových vrstev stavím česnek palicemi nahoru do velké sklenice, kde dlouho vydrží, a ostatní svázaný věším do chladna.

Jsem zvědavá hlavně na dvě odrůdy: Benátčan a Bjetin. BENÁTČAN je jarní nepaličák, ale lze ho sázet i na podzim a je bezvirózní. BJETIN je nejranější a prý nevadí žlučníkářům. U této odrůdy je prý, na rozdíl od většiny jiných odrůd, třeba vylamovat pučící květenství, protože jejich vývoj výrazně zmenšuje úrodu. U ostatních paličáků to nemá vliv, nicméně mladá květenství i se stonky je chutná surovina do kuchyně. Nepaličáky nevyhání žádný stvol s květem, tedy není co vylamovat. Mívají palici s více nahloučenými stroužky, jsou ideální na pečení.

Dýně

Předchozí svátek nabízí téma dýní. Před několika desetiletími zde byla k vidění hlavně velká oranžová odrůda dýně obecné, kterou známe právě jako ideální pro vydlabávání hlav. Kuchařky se snažily využít další kusy z úrody na všechny možné způsoby, nasladko, nakyselo, naslano, popravdě žádná z variant nám nechutnala a tak jsme dýně nepěstovali. 

V poslední době je to ale jinak. Napřed se k nám probojovala dýně Hokaido a její zpracování na polévku. Dnes je k sehnání celá řada rozmanitých odrůd a různé možnosti zpracování, které jsou chutné.  Dýně je energetická potravina a tak si můžeme jejím pěstováním celkem snadno zajistit z vlastních zdrojů část kalorické hodnoty naší stravy. Myslím, že se nelze dýněmi živit obden, ale lze je celkem snadno uchovat pro potřebu v průběhu celého roku. Důležité je, že dýně se skladují v suchu a teple, ve studeném vlhčím sklepě by rychle plesnivěly a hnily. Já jsem zkusila pěstovat dýně poprvé loni a to šest různých druhů.

Dýně je hladová a žíznivá rostlina, ideální na kompost, který zastíní svými velkými listy – stejně jako cuketa. Já jsem jednu odrůdu (sugarloaf delicata) vysela na normální zamulčovaný záhon u hájovny a nechala ji celou sezonu žít svým životem takřka bez pomoci a bez zalévání a docela se urodilo. Však se dýně pěstují i na polích. Na vyvýšeném záhonu jsem měla dýni jednou, myslím, že je to škoda místa, které zabere, i když se plazila dolů a po okolí. Na zimu jsem dýně uskladnila ve vytápěné chodbě a v pokoji pro hosty…letos to bude trošku jinak, asi nepotřebuji, aby zabíraly tolik prostoru. Několik jich bude opět doma, mohou být docela pěknou dekorací, ale zbytek zpracuji do mrazáku. Špagetová dýně na špagety se musí nechat v pokoji až do doby spotřeby, to se nedá nic dělat, stejně jako dýně, ze kterých budou hranolky, saláty, pizza či dušená dýně k masu. Hokaido na polévku bude zmraženo už jako hotová polévka po porcích. Z ostatních dýní připravím pyré jako polotovar na všechny další jídla. Po rozkrojení a vyndání jadřinců se na plechu s pečícím papírem dýně pečou v troubě na 200 C necelé 2 hodiny. Pak se dužina lžicí pohodlně vyndá ze slupky a je připravena k výrobě různých koláčů, chlebů, noků, polévek, lívanců, bramboráků či…. Anebo do mrazáku na pozdější zpracování. 

semena z dlouho skladované dýně olejné

Bezva vynálezem je pro mne dýně olejná, protože má semínka, která se nemusí vylupovat ze slupek. Její dužinu prý není z nejlahodnějších (ještě jsem neochutnala), ale pro ta semínka to stojí za to. Dýni olejnou není vhodné déle skladovat, protože semínka uvnitř se začínají probouzet.

Zkoušela jsem obě varianty setí – do kelímků a ven. Předpěstovaná rostlinka po vysazení na záhon zarazí v růstu a tak rostliny přímo vyseté na stanoviště ji doženou. Navíc je u dýní s kůlovým kořenem riziko, že se kořínek zalomí a pak bude kořenový systém slabší. Pokud si chceme nechat semínka jako osivo pro příští rok, je potřeba se naučit ruční opylování, protože dýně se hrozně rády mezi sebou kříží a to i na vzdálenost několika sousedních zahrádek.