Vyrůstala jsem v domku se zahrádkou 330m2. Přesto se na
ní vešly krom několika květinových záhonů i dva záhony jahodové, jeden
bylinkový, výběh pro slepice, v rohu dva komposty, dostatek trávníku pro
posezení, dětské hry i pro trávu pro slepice. Rostly tam dvě vysoké hrušně, dvě
jabloně, švestka, višeň, šeřík a tři velké meruňky. Byl tam dostatečně velký
cihlový dvůr a vedle dřevníku a dílny jsme měly my děti svůj dřevěný domek na
hraní. Teď mi přijde ta zahrádka malinká, tenkrát akorát a bylo tam vše potřebné,
v zimě i led na bruslení pro předškoláky.
Když jsem přemýšlela o své nové zahradě, bylo mi
jasné, že chci pestrou všehochuť, která je co nejvíc přírodní, která rodí
ovoce, zeleninu i bylinky, kde budeme moci pozorovat nejen motýli, čmeláky a ptáčky
zpěváčky, ale i ještěrky, ježky, veverky a
kdoví co ještě. Přemýšlela jsem,
jak to vše co nejlépe propojit aby to fungovalo, bylo to pestré a členité a
později i co nejméně pracné. Chtěla jsem jít hodně ve stylu babiččiny zahrady,
ale po svém.
Začínala jsem vymýšlením plotu. Nejlepší varianta byla zděná
zídka a pletivo, přes které prorůstá pestrý živý plot smíchaný z několika
druhů keřů hezkých a užitečných zároveň. A tak jsem při hledání inspirace
narazila na ekozahrady Jardy Svobody a na Jitčinu vysněnou zahradu. A najednou
jsem měla pocit, že jsou mé názory normální a názory sousedů ve stylu
thúje-anglický trávník jsou trochu mimo přirozený běh přírody. Pak jsem si
ještě zajela na kurzy Marka Kvapila o potravinové soběstačnosti a semenaření a
bylo mi mezi těmito lidmi dobře. A to
cizí slovo permakultura už mi přišlo jako něco, co dýchá ve stejném rytmu jako
já. Byly to principy, které znám odmala a přijdou mi přirozené, obohacené o
nové vychytávky, které ráda vyzkouším (protože si ráda hraju) a uvidím, co mi
pomůže a co je v mém případě nefunkční.
Tak hurá do toho, i když to u nás bude běh na řadu let, než bude zahrada alespoň z větší části založená tak, jak si představuji, těším se a cítím, že přesně toto je styl, kterým jsem chtěla žít.
Tak hurá do toho, i když to u nás bude běh na řadu let, než bude zahrada alespoň z větší části založená tak, jak si představuji, těším se a cítím, že přesně toto je styl, kterým jsem chtěla žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat