Tak jsme
se pomaloučku těšili na jaro a svatý Matěj zase dostál pranostice a nadělal
ledy. A docela pořádné ledy. Zamrzlý rybníček na kraji lesa je plný dětí.
Keříky,
které mi kdovíproč poslali už minulý týden, čekají na jaro v krabici
v chladnu na schodišti. My přikládáme polínka do krbu, zmrzlou zahradou
jen občas projdu s vírou, že všechny rostliny holomrazy přežijí ve zdraví.
Občas mi
pohled padne na několik hromad větví a listí v zadní části zahrady…Co
ježci? Jak se jim asi spí, když není sněhová peřinka? Zavrtali se dobře do
listí a travin pod větvemi? Musíme počkat do jara a doufat, že ano. Třeba se
jim o tom jaru už zdá.
Ježek byl
první zvíře, které nás přivítalo na naší nové zahradě. Jsem ráda, že tu žije a
zjevně není jediný. Ježkové mají dost velké teritorium, které obchází při
shánění potravy. Občas ho zvečera vídám, jak si to namíří přes křižovatku na
své další loviště. Zdá se, že je dost opatrný a rychlý a auta dost pomalá,
zatím přechází úspěšně.
Loni jsem ho polekala, když jsme se potkali mezi záhony
a nestačila jsem se divit, s jakou rychlostí a obratností přelezl hromadu
navršených kamenů.
Koncem května
jsme se zase potkali uprostřed dne a připadalo mi, že není v moc dobré
kondici, tak nějak se motal v trávě, jako by nevěděl, kam vlastně chce. Už
několik týdnů nepršelo, tak mě napadlo, nabídnout mu vodu – no ta mu ale
chutnala.
Mít na
zahradě ježky je fajn, ničemu neškodí, je milé je občas pozorovat, když se to
poštěstí dětem, mají zážitek. A hlavně je ježek velký žrout škůdců včetně
slimáků, žere také žížaly, ale ty se množí dostatečně rychle, takže neubude.
Vzadu na
zahradu jsem si před pár lety nechala přikutálet na dřevěnou paletu takový ten
kulatý balík slámy, abych měla na mulčování, do zimy jsem skoro půlku ubrala a
hlavně dost napadalo i kolem balíku. Ježek to vyhodnotil jako výborný zimní
byteček, mám tušení, že ho občas využíval i v létě. Tak oboustranná spokojenost.
Letos už sláma vzadu není a ježci se musí spokojit s listím a větvemi jako
dřív. Na podzim se musím polepšit a zase jim to včas přichystat.
Možná se
někdy dočkám i malých ježčat, jak si je pamatuji z dětství, kdy bydlely
pod kůlnou a chodily našemu štěněti na mléko do misky (a pak že ježek mléko
nepije…)
Žádné komentáře:
Okomentovat