úterý 27. února 2018

Ježek


Tak jsme se pomaloučku těšili na jaro a svatý Matěj zase dostál pranostice a nadělal ledy. A docela pořádné ledy. Zamrzlý rybníček na kraji lesa je plný dětí.

Keříky, které mi kdovíproč poslali už minulý týden, čekají na jaro v krabici v chladnu na schodišti. My přikládáme polínka do krbu, zmrzlou zahradou jen občas projdu s vírou, že všechny rostliny holomrazy přežijí ve zdraví.

Občas mi pohled padne na několik hromad větví a listí v zadní části zahrady…Co ježci? Jak se jim asi spí, když není sněhová peřinka? Zavrtali se dobře do listí a travin pod větvemi? Musíme počkat do jara a doufat, že ano. Třeba se jim o tom jaru už zdá.

Ježek byl první zvíře, které nás přivítalo na naší nové zahradě. Jsem ráda, že tu žije a zjevně není jediný. Ježkové mají dost velké teritorium, které obchází při shánění potravy. Občas ho zvečera vídám, jak si to namíří přes křižovatku na své další loviště. Zdá se, že je dost opatrný a rychlý a auta dost pomalá, zatím přechází úspěšně.







Loni jsem ho polekala, když jsme se potkali mezi záhony a nestačila jsem se divit, s jakou rychlostí a obratností přelezl hromadu navršených kamenů.  





Koncem května jsme se zase potkali uprostřed dne a připadalo mi, že není v moc dobré kondici, tak nějak se motal v trávě, jako by nevěděl, kam vlastně chce. Už několik týdnů nepršelo, tak mě napadlo, nabídnout mu vodu – no ta mu ale chutnala.  

Mít na zahradě ježky je fajn, ničemu neškodí, je milé je občas pozorovat, když se to poštěstí dětem, mají zážitek. A hlavně je ježek velký žrout škůdců včetně slimáků, žere také žížaly, ale ty se množí dostatečně rychle, takže neubude.

Vzadu na zahradu jsem si před pár lety nechala přikutálet na dřevěnou paletu takový ten kulatý balík slámy, abych měla na mulčování, do zimy jsem skoro půlku ubrala a hlavně dost napadalo i kolem balíku. Ježek to vyhodnotil jako výborný zimní byteček, mám tušení, že ho občas využíval i v létě. Tak oboustranná spokojenost. Letos už sláma vzadu není a ježci se musí spokojit s listím a větvemi jako dřív. Na podzim se musím polepšit a zase jim to včas přichystat.

Možná se někdy dočkám i malých ježčat, jak si je pamatuji z dětství, kdy bydlely pod kůlnou a chodily našemu štěněti na mléko do misky (a pak že ježek mléko nepije…)




Žádné komentáře:

Okomentovat