Začátky živého plotu

Osazování své zahrady jsem začala plotem. V prvním roce jsem osázela východní stranu pozemku, letos se zaměřím na stranu severní. 

Východní strana se svažuje směrem k jihu a tak bylo nejlepším řešením vykopat takový příkop, kterým by voda postupně vsakovala a stékala pryč. Dělat v jílu jámy pro jednotlivé keře nebo stromy nelze. Po prvním dešti tak vzniká vana, která nepustí vodu ven třeba dva měsíce. Kořeny by tedy uhnily, což se mi stejně stalo u posledního keře v řadě. 

Do příkopu jsme navezli normální zeminu s kompostem. Zasazené keře jsem zamulčovala. Proč si nevyzkoušet tuto permakulturní vychytávku, když vím, že kdesi hlouběji čekají na svůj okamžik kořeny pýru a ostružiníku, kterými byl pozemek v této části kolonizován.

Takže jsem postupně navršila posekanou trávu, kartóny a slámu. Keříky se tvářily spokojeně a první rok skutečně s plevelem problémy nebyly. Na plevely, které se chtějí nově uchytit pomocí semen nebo šlahounů je takový mulč plně funkční. Ale co houževnaté plevely s oddenky, které tu byly?  Plazily se pod kartónem a hledaly jeho okraj. Nicméně tam se mnohem lépe vytrhávaly. Možná, že kdyby byla mulčovaná plocha větší, širší, tak by byla situace lepší. Ale stejně by to nebylo definitivní řešení. Pýr nebo mochna dokáže někde dole v hroudě přečkat třeba dva tři roky a to stačí na to, aby se kartony rozpadly. Nicméně v danou dobu, kdy keříky potřebovaly zakořenit bez velké konkurence plevelů, toto mulčování svůj úkol splnilo a já se mohla zatím věnovat jiným částem zahrady a domu.

Na začátku tu byla ještě otázka, jaké rostliny do živého plotu vybrat. Rozhodně netoužím mít geometricky stříhaný živý plot. Chci, aby byl živý i pro živočichy, hlavně ptáky, aby byl pestrý pro oko, v květu voňavý a měl chutné plody (nebo zdravé, když ne moc chutné – rakytník).

Tak jsem vybrala řešetlák počistivý, aby měl žluťásek, který by zavítal na mou zahradu, kam naklást svá vajíčka, forsytii, aby nám rozsvítila jaro, tři druhy dřišťálů pro různobarevné listy a hezké dřišťálky jako korálky, na kterých si nakonec mohou pochutnat ptáci, někdy i my. Pak je tu meruzalka krvavá pro své hezké výrazné kvítky, rakytník pro zpestření plotu jeho listím a pro hezké a velmi zdravé bobulky, pámelník, jehož kuličky jsou hezké a pro ptáky chutné a samozřejmě i muchovníky, které budou mít voňavé květy, chutné plody – indiánské borůvky a pestré listy. Jejich květy jsou také neodolatelně chutné, říkala naše srna, která mi je při první příležitosti všechny sežrala. Takže indiánské borůvky jsme zatím neochutnali a až budou muchovníky plodit, budeme se podle všeho o ně přetahovat se špačky.

Severní strana plotu nebude osázena tak hustě a bude trvat roky, než se jednotlivé keře propojí. Chystám se na svídu japonskou s velkými voňavými květy, na dříny a hlošiny se zajímavými plody hlavně na marmelády a na vilín, který má dost odlišné požadavky na stanoviště, než mu mohu na své zahradě nabídnout, ale jeho krásným zimním květům jsem prostě neodolala. Tak mu budu držet palce, ať se mu u nás líbí.