Ptáci v zahradách

Že je ptactvo nejen pro zahrádkáře užitečné, je všeobecně známo. Po celý rok nám může dělat radost. 

V zimě je pozorujeme na krmítku, zjara posloucháme jejich úžasné ranní koncerty, kdy se každý jedinec snaží co nejvíc prosadit (na hájovně je to až neskutečné, na kraji lesa je ptáků opravdu hodně), v horkém létě nás občas pobaví svým cachtáním v mělké vodě. Největší legrace je pozorování výuky létání, rodiče to jsou opravdu trpěliví.

Starý špaček volal na mladého přes hodinu, než se odhodlal a letěl z okapu na hrušku. Kukaččí mládě vlevo dole dole odchovali strakapoudi.

Není tedy žádný důvod, proč neinstalovat na svých zahradách budky, krmítka i ptačí napajedla. Není tak složité si je vyrobit, nejlépe spolu s dětmi. Odmala by měly vědět, co patří a nepatří do krmítka, jaké může být nebezpečí od predátorů, když dáme ptačí pítko nebo budku na nevhodné místo.

Na naší zahradě se potuluje docela dost koček, přesto jsme měli každou zimu na krmítku živo. Loni jsme odstranili několik planých stromů a keřů, hlavně šípkových, a i když jsme nechali blízko krmítka dvě lipky, od začátku zimy nepřiletěla ani jedna sýkorka. V našem náletovém divokém lesíku na konci zahrady je štěbetání dost, ale k domu na volnější plochu se bojí. Chodí na krmítka k sousedům, ti už mají u domů vzrostlejší borovice a keře.

Rodinka v naší dílně

Navíc se tu letos objevila kuna, tak doufám, že se povede hýlům vyvést mladé bez nehody, hnízdí tu vždy několik párů. Budky nemají rádi, staví si hnízdečka ve větvích stromů, tak jim držím palce.

Pán a paní hýlovi

Na rohu vedle naší zahrady je hodně stará hrušeň, už nerodí, ale je to takový ptačí strom. Stálými obyvateli byli vždy mimo jiných strakapoudi i sýkorky.  Loni se nastěhovali i špačkové, tyto docela hlučné sousedy asi strakapoudové nerozdýchali a odstěhovali se asi někam do lesa. Doufám, že se z hrušky nestane časem špaččí sídliště.