Deště a hospodaření s vodou

Když jsme plánovali stavbu domu, počítala jsem velikost podzemní nádrže na dešťovou vodu tak, aby se tam vešla voda pro naši tříměsíční potřebu. Architekt se mi vysmál, že se nikdy nestane, aby 3 měsíce nepršelo (podlehla jsem, a objem nádrže trochu zmenšila) …

Teď mám podezření, že už nebude pršet prostě nikdy. Takové sucho, jako je teď znám snad jen z dědova vyprávění o roce 1947, sama jsem asi takové jaro nezažila. Byla období, kdy dva měsíce nepadla ani kapka, ale byla voda ve studních, v potůčcích a řekách. Poslední týdny se k tomu nepršení ještě přidává ostře bodavé slunko, protože je nad námi zeslabená ozónová vrstva a hlavně vytrvalý suchý východní vítr. Na polích vidím, jak vítr odnáší půdu v oblacích za zemědělskými stroji, i na zahrádce při každém pohybu s půdou se moc práší. Půda je suchá do hloubky a zálivku spolkne jako nic. A to je teprve začátek května.

celiny

Východní vítr… jde mi hlavou, na co si pořád stěžujeme? Co mají říkat ti na východě, kteří mají typické vnitrozemské klima pořád? Ukrajina, Rusko… No hlavně, že jsme se dříve smáli bezorebnému setí na celinách. Ti jsou tak líní…. A možná jen věděli, jak suchý vítr umí rozprášit drahocennou černozem, jak je špatné udusávat zem neustálými přejezdy a jak se půdní fauně nelíbí, když jí její domov obracíme vzhůru nohama a tím většinu půdních živočichů zabíjíme. 

 Neorali a zem měli do hloubky kyprou, zůstávala úrodná po dlouhá období. Možná bychom se na to měli také více zaměřit, jestli už není pozdě. No na té lenosti asi také něco bylo, děda kdysi prohlásil za lháře chlapíka ze vsi, který vyprávěl, jak v Rusku přeběhli zamrzlou řeku a schovali se do zralé pšenice…. Děda byl přesvědčen, že nikdo nenechá nesklizenou pšenici na poli do mrazů, to dá přece rozum  J

bezorebné setí

V období sucha bychom skutečně měli minimalizovat kopání a rytí do půdy, také každý holý kus zahrady zamulčovat, čímkoli vhodným. Záhony s mladou zeleninou zakrýt netkanou textilií. Pokud musíme sekat trávu, tak rozhodně ne až u země.

Zalévání má být vydatné a méně časté, aby se nasytila také půda v nižších vrstvách a voda se tak rychle nevypařila. Rostliny si tak vytvoří kořeny hlouběji, ne jen mělce pod povrchem. Tím myslím hlavně trvalky, keře a mladé stromky. Když budeme v suchém počasí zalévat ředkvičky a kedlubny jen občas, tak asi nebudou nejchutnější.

Zatím stále zaléváme dešťovkou z nádrže, povrchové nádoby už jsme dávno vybrali (dnes není proč se stydět za různé nádoby pod okapy dílny, garáže či pergoly). Natáčíme proto každý den jednu nádobu, aby ji slunko ohřálo a my mohli zalévat zeleninu teplejší vodou z konve. Do budoucna přemýšlím o kapénkové závlaze, chci zkusit samospád, aby se nemuselo zapínat čerpadlo, uvidíme, jak to bude funkční. Záchod splachujeme také výhradně dešťovkou z podzemní nádrže. U nových domů bych splachování pitnou vodou fakt zakázala. Není pravda, že voda ve WC je našedlá. Je naprosto čirá, do trubek jde přes filtry a naopak je výhoda, že se nemůže usazovat žádný vodní kámen.

Některé národy v oblastech s nárazovými srážkami takzvaně „sklízí vodu“ a pak ji v dalších obdobích využívají, nejsou výjimkou velké nádrže na střechách bytových a kancelářských domů. Asi by se tato myšlenka měla dostat i do podvědomí našeho národa, protože takový ten deštíček zalejváček jsem už dlóóóóuho neviděla. Buď neprší nebo je prudký déšť.

Úterý 
Dnes večer bylo zapadající slunce rudé. Snad se vyplní babiččino „ Západ hoří, východ hasí“ a zítra se možná dočkáme. Tedy západ se spíš červenal, než aby hořel, ale uvidíme.

Středa
… Tak slunko už vyšlo a nespadla ani kapička.

… Odpoledne prudší déšť, hurá. 

Nakonec spadly jen 3 mm vody, jak ukázal můj srážkoměr. Šla jsem sázet majoránku, hrábla jsem do záhonu a v hloubce necelých 2 cm naprosté sucho. Věřím, že dnešní den byl malý začátek a že se to rozprší víc a my budeme konečně sklízet vodu. Dnes se alespoň pročistil vzduch a déšť spláchl všudypřítomný pyl.