čtvrtek 31. května 2018

Sečení kosou je balzám na duši




Tuto neděli jsem vstala v 5 ráno, vzala kosu a trochu nedočkavá šla pokosit polovinu své květnaté loučky. Moc příjemné ráno – všichni sousedé ještě spali, ale slunko už svítilo, kosa byla ostrá a ptáci zajistili zvukovou kulisu. Paráda. V myšlenkách se objevuje obrázek z dětství, jak se ráno probouzím u otevřeného okna a slyším ten typický pravidelný zvuk kosy, jak šustí v trávě, k tomu ta vůně… Děda byl dobrý sekáč, s kamarádem svého času sekali i velké louky.

Původně jsem si chtěla přistěhovat z hájovny jednu ze dvou kos, které tam ještě mám (po dědovi a po tátovi), ale pak jsem si dopřála nákup rakouské menší a už naklepané kosy. Už nějak pominuly doby, kdy jsem si užívala naklepávání kosy nebo srpu. Vždy při tom vidím svého dědu, jak je soustředěný s kladívkem v ruce a nikdo ho nesmí rušit. I já jsem si pak vychutnávala tyto skoro meditativní chvíle, ale poslední dobou se to nějak nedaří a naklepávám jen zřídka a z povinnosti, asi je méně času nebo spíš více povinností. Nakonec tu horší kosu používám jen na kopřivy a podobné plevelnaté porosty a už ji ani nenaklepávám.

Nyní jsem si koupila kosu 50 cm – že prý na menší zahradu rozhodně větší ne. A při sekání jsem si uvědomila, jaký je to při práci velký rozdíl, když je kosa menší. S menší kosou je člověk tak nějak obratnější, hlavně při obsekávání, s větší kosou mi přijde, že se tráva zase lépe pokládá do řádků. Takže spokojenost.Kosení trávy doporučuji každému, je to zdravé procvičení těla a taková očista duše. Při kosení si přijdou na své skoro všechny smysly a končím sečení s dobrou náladou. Když přijdeme k tomu kousku rozkvetlé louky blíž vidíme i slyšíme, jak to tu žije. Skoro se mi nechce ty dobrůtky čmelákům, včelkám, motýlům a broukům brát, ale nedá se nic dělat.




Budu se těšit na druhý poločas kosení – tak za dva týdny, protože na loučce stále ještě rozkvétá nové a nové kvítí. 







Žádné komentáře:

Okomentovat